Podzimní radosti

Dřív se mi to zdálo nemožné - radovat se z podzimu. Z čeho jako? Z toho, že po konci prázdnin nastala tortura zvaná škola, že je zase nutné hrabat listí na zahradě, že budou jeleni v říji, že bude VELKÁ PARDUBICKÁ??? Je patrné, že na podzimu je radostí o poznání méně než starostí - alespoň v určitém věku - myslím období vzdoru cca od 3 do 60 let (tedy alespoň podle mojí babičky) Sice mi ještě není 60 a mé období vzdoru zdaleka neskončilo, shledala jsem na podzimu mnoho radostných momentů, o které bych se s Vámi ráda podělila.

Například škodolibá radost z toho, že do školy chodím jen proto, že tam chodit chci - heč. Každopádně lituju "mučené" i jejich "mučitele", nejen pro kruté metody používané z obou stran, ale i pro metody používané stranou třetí volenou.Nutnost hrabání listí je také minulostí a na vlastní zahradě to praktikovat nemusíme - zatím tam není nic, z čeho by listí padalo a až tam něco takového bude ani tak se hrabání konat nebude. Hodláme totiž praktikovat tzv. permakulturní zahradničení - prostě co kam padne tam zetleje a pohnojí. Letos jsme to už vyzkoušeli na několika záhoncích a můžu říct, že zelenina z nich je lahůdková i slimáci si to pochvalovali o další milé, drobné fauně nemluvě.Z okna vídáme vysokou, jak se prochází v mlžném podzimním ránu, mlhou hustou tak, že by se dala nejen krájet, za níž bydlí minimálně Rákosníček. Zatím je to stále radostné, jeleni jsou tiší jako myšky a jejich překrásné siluety vypadají jako z romantických představ o venkovském životě. V některých variantách této představy sedím na verandě v těsné blízkosti milované osoby pod kostkovaným plédem s hrnkem bílé kávy ve zkřehlých dlaních. To se, ale asi nestane. Né snad pro absenci oné osoby ani pro nedostatek místa na verandě, ale ráno ať je mlha nebo jasno spím. Svítání jsem schopna zaznamenat jen po probdělé noci a to se mi poslední dobou stává jen zřídka. Další výhodou a radostí podzimu je VELKÁ PARDUBICKÁ od chvíle, kdy mám vlastní ovladač je sledování dostihů opravdu potěšením. Žádná povinnost jen čistá radost z nádhery koní z jejich umění i umění jezdců.Nebo třeba krajina se opět stává béžovou, což je u krajiny má oblíbená barva obzvlášť, když před zbéžověním projde všemi barvami padajícího listí.  Ano, vím je to otřepaná fráze a říká to kdekdo, že listí má úžasné barvy, ale to úžasné pro mne nastává až pak, když se barvy pomalu vytrácí a zbývá jen surový podzim tolik podobný předjaří.

Vidím, že z mého původně zcela podzimně depresivního článku se stala limonáda bez přidané hodnoty se spoustou "....takových těch slov jako čmeláčci….“ Přeju i Vám pěkný podzim bez zbytečných starostí a povinného mučení. Prostě takový jaký byste si sami přáli.