Zítra nastává první den zbytku našeho života.

Skoro se to skoro tváří jako docela významné datum. A asi i je..

Tak tedy zítra. Už zítra. Zítra do toho konečně praštíme a.. Zítra se už rozhoupeme.. Právě zítra aspoň jednu z té nemalé hromady věcí, které jsou neustále odkládány, prostě a jednoduše uděláme? Bylo by to hezký, ale asi to opět nějak nevyjde, nebo co.. Přece to neuteče! (Jsou ovšem zaznamenány případy, kdy to i 'uteklo'..) Času dost..

Dost? No, zase až tak dost ho-bohužel-není. Teda mohlo by být, ale ono se (sakra!) umírá. To je docela blbý.. Kolika lidem bychom např. už tak dlouho něco rádi řekli, ale je to stále a stále oddalováno, přesouváno. Třeba na 'vhodnější' příležitost, hlavně ale na POTOM. Oni pak POTOM většinou umřou a jenom se tak vzdychá..

Čekáme vytrvale na 'něco', na jakési znamení, na tu pravou chvíli. POTOM bychom se bezpochyby rozhoupali, protože by přece bylo naprosto zřejmé, že konečně už nastal dlouho vyhlížený okamžik O. A pak to přijde. Ale NYNÍ? Teď hned? Proč vlastně? Nic zvláštního se neděje, nestalo. Jenom to tak obyčejně a všedně plyne. Tak co..

Jenže-mám oprávněné obavy-ono to takto 'obyčejně a všedně' poplyne vesele a v poklidu dál a většina z toho odkládaného se nakonec definitivně neudělá, nevysloví. NIKDY. (Není to slovo nějak děsivé?) Zdánlivě nic se dít nebude, nic se nestane. Teda bude se dít a děje, ale my to většinou nevidíme, protože: "Je klamem duchovní optiky, že právě velikolepost přítomnosti nám uniká." A uniká a uniká.. Není to jedna z nejvíce omezujících lidských vlastností?

Zlí jazykové tvrdí, že naplno v životě prožijeme jen pár hodin. Tak to už by stálo za to začít.. Jak moc jinak by se člověk choval, kdyby neměl stále ten zavádějící pocit, že 'času dost', ale naopak by intenzivně vnímal, že ho tolik není..?

Upřímně řečeno by mě zajímalo, kolik toho právě zítra (a co pozítří a..?) udělám já, když už zde takto oduševněle promlouvám. V každém případě bych si přál (než dorazím k tomu domu) stihnout většinu z toho, co odkládám, co nevyslovuju, co 'počká'..

"Na velikých hodinách času stojí jediné slovo: NYNÍ. Po ulici POTOM dojde se k domu NIKDY." Tak šťastnou cestu. Pan chytrej teoretik.