Zemřel Milan Paumer..

A vlastně je to skoro až neuvěřitelné, že zemřel až nyní a to 'přirozenou' smrtí...

Byl to ten třetí vzadu, ten až za Mašíny, ale stejný 'blázen'. Stejně jako oni věřil tomu, že přizpůsobit se komunistickému diktátu a běsnění kolem sebe je větším zlem, než riskovat vlastní život a pokusit se do svobodnějšího světa třeba i prostřílet.

Je jistě už zřejmé, že patřím k té části tímto tématem tak moc rozdělené veřejnosti, která počínání skupiny bratří Mašínů ne-li vysloveně schvaluje (a já ho snad i vysloveně schvaluju..) , tak je minimálně schopná ho chápat a rozumět mu. 'Oko za oko, zub za zub.' 'Když se kácí les, tak padají třísky'. A tak..

Proč je prostě nepustili, když tu nechtěli žít? Nebylo by to přirozenější? A byl to právě Milan Paumer, který v rozhlasovém rozhovoru řekl: '..oni na nás stříleli ze samopalů a mysleli si nejspíš, že na ně budeme házet švestkovejma knedlíkama..'

Parafrází knihy Jana Nováka 'Zatím dobrý' (Četli jste? Doporučuji. Třeba si pak názor trochu upravíte..): Už to zase tak moc dobrý není.. Ale mohlo to být mnohem, mnohem horší. Svého času honilo 20 000 dokonale vyzbrojených vojáků u nás a ve východním Německu 5 lidí. Dva z nich chytili a...co myslíte? Správně...popravili. To se tak tenkrát dělalo.. Mašínové spolu s Paumerem se do toho jiného světa navzdory maximálně nepříznivým okolnostem nakonec dostali. A já myslím, že to bylo a je obdivuhodné... Howgh.