Už zase velikonoce? Trpím..

Hody hody doprovody, dejte mi s tím pokoj..! (Malovaný, nebo třeba bílý-to je mi buřt..)

To to uteklo. V živé paměti mám ještě loňské hordy družných a nadšením se tetelících koledníků a za pár dní už budou ti letošní vesele švitořit za dveřma, neodbytně požadovat jejich otevření, vydání všech osob ženského pohlaví a-to zejména-pohoštění ohnivou vodou (nemnoha jim jde pouze a výhradně o toto, což je na nich vidět i slyšet..). Někdy dojde dokonce i na ta vajíčka, ba co víc, občas proběhne i navazování mašlí na pomlázku, ale to jsou spíše výjimky..

Výstižné indické moudro (ti Indové se nezdaj..) praví: 'Vezmi to jako potěšení a je to potěšení. Ber to jako utrpení a bude to utrpení.' Obávám se, že to bude utrpení každopádně, že to jako potěšení vzít nedokážu. Naprosto totiž nejsem hodovací typ. (Tímto se zároveň omlouvám svým ženám za tuto svou nedostatečnost..)

Těžká věc, tyhlety velikonoce. Člověku nezbývá nic jiného, než ty dveře otevřít, nasadit útrpný úsměv a'la Abrhám z 'Vrchní prchni', když se neubránil coby falešný číšník společnému fotografování ('My vás tam chceme mít taky..') a pokusit se přidat nějaký ten bodrý žert. Člověk zkrátka nechce být za škarohlída (a když už jím tak trochu je, pak tuplem ne..). No, ale oni to stejně poznaj, že se zase až tak upřímně neveselím, že jsem nějakej divnej pavouk. Málo platný-jinak bych přece chodil s nima..

Tak to bych 'nedal'. Jednak mám omezenou druživost a pak: nepatří toto koledování spíše někam na Moravu, na Slovácko? Tam mi to přijde být přirozenější a jaksi doma. Tam to má jistě i nějaká pravidla, která se respektují. Ovšem představa zdejších smíšených (sic!) družstev pobíhajících po panelákových sídlištích a zvonících i tam, kde nikoho neznaj (a nikdo je) zdá se mi býti poněkud tristní.. Znáte ty výjevy: Kdosi zazvoní, otevřete a stojí tam neznámí 'koledníci', kteří často jen nastaví košíky, aniž by vydali hlásku. To asi nebude-tuším-to pravé ořechové..

I když, možná je už lepší být zticha, než omílat ono profláknuté 'Hody hody doprovody..'. Nevím, existují-li i jiné velikonoční koledy, každopádně na tuto výhradně používanou jsem si vytvořil alergii a mám velký problém vypustit ona slova z pusy. Svého času jsem to rádoby vtipně řešil německou koledou, ale nějak extra důstojně jsem si při tom taky nepřipadal.. Jak to jen bylo? Ein, zwei, drei, gib mir Ei.. No, jak říkám, nic moc...

Ale abych neplatil jen za morouse: Jaro je jinak docela hezká věc. A musím se přiznat, že i tu pomlázku si nějak umotám..to víte, tradice je tradice. Takže myslím, že i ty letošní velikonoce nakonec nějak přežiju. 'Jedna ctnost je vždycky možná-vydržet všechno.' Jo-to bude ono-prostě to vydržím. Ale až se dokoleduje, hluboce si oddechnu..

P.S. A 'čarodějnice' za dveřma. (Je to náročný...)