Dobrej skutek, hrdinskej čin (ten by byl ideální), nebo tak něco.. To by mě bavilo. Ale copak jsou pro to dneska podmínky? A pak: 'V mělké vodě se nedaří velkým rybám.' To bude vono.. Protože já jsem fakt kus...
Jo třeba za takový války světový..to se to vykonávalo, to se to projevovaly karaktery.. Když nic jinýho, člověk moh' minimálně statečně a neohroženě nikoho neudávat. Ale dnes? Tenhlencten mír je docela hezká věcička, to zase jako jóóó, ale jak se má našinec v tom všeobecným poklidu projevit? Jeden aby se z toho zbláznil. Nikde ani nehoří, žádný povodně, žádná vyhrocená situace.. Copak se to dá vydržet?
Kolikrát se už i zoufale rozhlížím, jestli se aspoň někdo někde netopí (třeba ve vodě), že bych ho jako pohotově, udatně a bez dlouhého osmělování se, vyrval peřejím ze spárů a konečně TO ukázal.. Ale mám zkrátka pech. Vynést batole z hořícího domu, který by se za mnou asi tak po třech sekundách (nebo vteřinách?) složil k zemi, to by taky nebylo marný.. Ale copak zahoří?!? To si mám snad ty požáry zakládat sám?!!? (Ne..ještě jsem se nezbláznil..hezky v klidu...)
Možná tak za 'komunismu' šlo nějak se jakž-takž realizovat. Něco podepsat, někde si zamanifestovat, dostat se do tý Charty-party, vystoupit prostě i za cenu těch osobních komplikací a obětí, jak se říká, z toho stáda. Třeba takovej pan Cibulka na tu dobu jistě rád vzpomíná. Jak se užilo, byl na výsluní a tak.. A kdo o něm ví dnes? Určitě je taky podobně nešťastnej.. (Ledaže by se třeba Nedvědi dali celá rodinka o šesti kusech zase dohromady - to by jim mohl dělat konferenciéra, protože bych pro ně měl super název: 'Šest Nedvědů s Cibulkou.') Skončilo to zkrátka dřív, než se člověk rozkoukal.. Prej, že 'na věčný časy'.. Zlatý voči. A zasejc je tu nuda nuda, šeď šeď.. Že prej ekonomická krize.. Nenechte se vysmát. Tomuhle říkáte krize?
Hergot já bych tak něco vykonal! Dočkal bych se pak jistě konečně toho všeobecnýho uznání a moh' bych bejt tak nějak v klidu, měl bych vystaráno. Možná by mi dajli i medaili. Moh' by mi jí předávat sám pan prezident (to by mi teta záviděla..) a kdybych měl jako jóóó velký štěstí, uviděl bych na vlastní voči i toho jeho tajemníka, pana Jakla. Ty brďo - to by bylo fakt hustý, to bych si jako moc přál.. Sochu by mi asi nepostavili - to už se nynčko nějak nenosí, vyšlo to ňák z módy, nebo co.. Ale škoda - postoj bych měl nacvičenej docela dost dobrej...
Přestože mu jdu tak usilovně naproti, zatím se na mě halt štěstíčko neusmálo. Jen tuhle - už to skoro vypadalo, že TO přišlo.. Chlápek přede mnou vytrhl kabelku nějaký postarší bréce a prchal pryč. Nikdo se sice nedíval a na medaili by to asi bylo málo, ale přesto jsem za ním už už vyrážel..pro začátek by to nebylo špatný. Bohužel to byl nejapnej žert, ti dva exoti se znali a já byl málem za vola. Ještěže jsem to ubrzdil.. (Jak říkám - ještě jsem se nezbláznil a přece nejsem cvok, abych jim ty kabelky vytrhával sám, v průjezdu za rohem se převlík' a slavnostně jí přišel dotyčný vrátit..: 'Ten už se nevrátí..dal jsem mu za vyučenou..' Ale šlo by to. Tady čtu: 'Dobýváš-li Bastillu, nebazíruj na stylu.', ale zas prej.. Tak nevím.)
No ale některý hrdinský činy, to snad už ani nejni odvaha, to už je přehnaný. Třeba takovej Palach. Chápete to? Upálit se na protest (údajně..). No je tohleto normální? Vždyť to musí bolet, ne? Dejte pokoj.. Ještě tak nechat se na protest někam připoutat a držet hladovku. Ne nějak dlouho..to je jasný. Pár dní a předtím se pořádně nafutrovat. Ale je to celkem rozumný, efektní a v normě. Ovšem na medaili by to asi taky nebylo. Tak nevím. Snad to přijde časem tak nějak samo...
P.S.Teď tady čtu: 'Lenoši chtějí pořád něco vykonat.' Co je to sakra za blbost?!? Nějakej Vanvenarques, nebo co.. Tak to jsou opravdu, ale opravdu nehezká, falešná a zlá slovíčka...
