Popis jednoho zápasu.

Tento článek chce být a je pouhou fikcí a jakákoliv případná podobnost s kteroukoliv žijící osobou je čistě náhodná..

Pan Ladislav se zase probudil. Že k tomu dojde, tušil už při svém obvyklém několikahodinovém usínacím martyriu. Probouzení by mu zatím šlo. Spal asi tak tři hodiny, ovšem nijak zvlášť unaveně si nepřipadá, obzvlášť, když si vzpomene na dobu, kdy neužíval žádné léky a často nespal i několik nocí vůbec. 'Člověk, který spí deset hodin denně, nikdy doopravdy nespí a nikdy není doopravdy vzhůru.', četl někde kdysi. Něco na tom bude - vzhůru se totiž cítil celkem dost doopravdy. Pan Ladislav si uvědomil, že obědvat bude dnes opět knedlík s vajíčkem a že se na to nijak netěší. Jeho obědy sestávaly z několika pravidelně se opakujících jídel: Rýže smíchaná skoro s čímkoliv, párky, pizza, jogurt s banánem a ovesnými vločkami, knedlík s vejci, lunchmeat, špagety s kečupem a sýrem a ještě asi ze tří podobně nevábně znějících delikates. Jednou se v záchvatu optimismu a kuráže pustil i do polévky, ale nedopadlo to dobře.. Pan Ladislav myje nádobí a uvažuje o tom, jestli půjde večer do hospody. Ví, že by neměl (jednak kvůli těm lékům, něco to i stojí..), ale zároveň ví, že tam asi opět skončí. Co pořád dělat? Do zdi a do počítače kouká celý den, potřebuje vidět aspoň nějaký ksichty, slyšet živý lidi, přijít na jiný myšlenky, jak se tak říká.. Pan Ladislav se ušklíbá - 'jiné myšlenky'..ha ha.. Má pocit, že se mu hlavou honěj stále stejný věci. Ale aspoň na okamžik tu intenzitu otupit, na chviličku něčemu věřit, propít se k trochu jinému pohledu na to VŠECHNO.. Ani to se mu poslední dobou moc nedaří - má dojem, že svůj chorý mozek už nedovede ani opít. Nejhorší je poslední pivo. Ví, že až ho dopije, musí se zvednout a odebrat se opět na svou samotku. Už dávno chápe, proč se tam lidi zavíraj za trest. A to si dlouho myslel, že je sám rád, že to umí, ba co víc - že ho to i baví.. Všechno je nějak jinak. Jak to dělají ostatní lidi? Vypadaj docela spokojeně.. To asi mají přátele jako v těch amerických sitcomech, choděj na diskotéky (pan Ladislav není diskotékový typ a Očistec v jeho představách vypadá tak, že je nucen tančit nekonečný tanec na hodně divokou hudbu uprostřed kola vytvořeného z tanečníků, kteří ho bedlivě pozorují..), v práci se vykecaj ze svých problémů, šťastně se oženili, nebo to dali aspoň na druhý-třetí pokus.. Kde se stala chyba? Kde se stala ta největší chyba? Několikrát už to přece vypadalo, že takhle to má být, že to bude ONO.. Ale pak se to pokazilo. Panu Ladislavovi táhne na padesát a až příliš živě si uvědomuje, že v životě podělal všechno, na co sáhnul. Taky ví, jak moc je špatně, že na některé věci se sáhnout ani nepokusil. Když mu bylo 20 a měl své pocity beznaděje a skepse, tušil, že v tomhle věku si je ještě 'může dovolit', že má pořád šanci, že je čas, že skutečný problém nastane, pokud se podobně bude cítit v padesáti. A je to tady. A je to pravda: 'Náhoda a čas jsou nejhorší tyrani v lidském životě'.. Pan Ladislav se vydává na procházku. Vlastně na tyhle sólo špacíry nikdy nevěřil, ale co pořád do hajzlu dělat?!!? U Penny se, tak jako každý den, povaluje žebrající vandrák se svým věčně uvázanám psem. Zajímalo by ho, co si o tom, že se nikdy neproběhne a je nucen žít ve svazku s tím individuem, chudák pes myslí. Asi to nic hezkého nebude. Taky by ho zajímalo, co si myslí jiný pes, který svůj život tráví ve dvojici s nevidomým starcem a které až zbytečně často (coby němou výčitku?) vídává. Ten si zřejmě svůj život představoval taky jinak. Kdo z nich zemře dřív? A co si ten druhý pak počne? Vůbec nejvíc by ale pana Ladislava zajímalo, co si myslí jeho bývalý pes, který ho v konečném důsledku přišel na víc, jak milion a stal se tak asi nejdražším psem ve střední Evropě. To jsou věci.. No, kdyby se zadařilo, mohlo by to vlastně být jen cca půl milionu, i to mu však přijde na psa docela dost. Zejména, když už ani není jeho.. Pan Ladislav si uvědomuje, že jeho myšlenky se vydaly na svůj obvyklý kolotoč a odebírá se do restauračního zařízení. U vedlejšího stolu se právě řeší, jestli se James Bond píše na konci s 'd', nebo s 't'. Pan Ladislav se tomu neusmívá. Píše si na papírek: Vyndat párky, vyprat, zavolat do realitky, aktualizovat seznam věcí a cen v internetovém bazaru, jít běhat.. Přemýšlí, co dál. Napíše si ještě seznam nákupu. A? Má třetí pivo a tuší, že dnes to dobře nedopadne. Zase se nic nestalo. Jak dlouho to takhle může trvat? Dává si čtvrtý pivo, pátý, objednává si rum. Má sice výčitky (zítřejší běh bude utrpení, prášky si dnes brát nebude..), ale konečně se cítí trochu jinak, je rád, že potíž s usínáním dnes nejspíš odpadá. Ne tak s probuzením. 'Tak tohle je ten život o němž pěly..'?