Pardon, nerad ruším, ale..Smrt-vzpomínáte si?

Asi ne.. Ta bestie na nás ale ano. Usilovně, vytrvale, trpělivě. A nezapomíná, nezapomene.. Snad na někoho, výjimečně, na chvíli. Ale nakonec si zatím vždy vzpomněla. Je taková spolehlivá, neodbytná. Myslí na nás..

Ne tak my. Odsunuli jsme jí pro její nepopulárnost na okraj, vyháníme jí z hlavy, zapomínáme (jako na smrt..). Teprve, prý, až když umíráme, rozpomeneme se, že jsme byli mrtvi už před narozením. Těch věků v nebytí! Před narozením, po smrti.. Jsme tu jen mžik. Vlastně je skoro přirozenější nebýt, zdá se.

Ale ne, to není nihilismus-to bych se hádal, ten 'se dělá' jinak. Toto má být jen takové připomenutí a pomůcka, když nic jiného.. Ekonomická krize? Neúspěch fotbalistů v kvalifikaci na MS? (Neúspěch kohokoliv v jakékoliv kvalifikaci..a nejen v ní..) Hádka s manželkou? Inflace? Vše je jaksi nevýznamné, proti kmotřičce.. 'Smrt všechno pozmění. Na pošklebek bláznův vtiskne pečeť moudrosti a mudrcům nasadí šaškovskou čepici.' Tak, tak.. A nejen smrt. I myšlenka na ni toho dost změní. Ty větve ze sousedovic stromu, přesahující tak 'nesnesitelně' na naši zahradu, se náhle nezdají býti tak strašlivě obtěžující.

Zkuste to někdy..vzpomenout si. Třeba ve zdánlivě nekonečné frontě na poště. Uleví se vám.. Ti pošťuchující se, nervní, předbíhající se človíčkové, vám přijdou legrační. Jen se nepokoušejte rozšiřovat mezi nimi osvětu a oslnit je majestátem smrti. K tomu si každý musí dospět sám, nejspíš.. Ať si to užijou.  Možná právě oni jsou ti šťastnější. Určitě. Ale až jim TO dojde..to bude pecka. I když, zdá se, jsou i takové nátury, kterýma TO nepohne ani na pohřbu. Prostě zase někdo umřel. A jako vždy-opět někdo jinej-to známe.. Ale vlastní smrtelnost? To je téma příliš velké (a jak se zdá, začíná až mimo představivost některých lidí), do toho se pouštět, to už musí být člověk pořádný podivín.. Dejte mi pokoj, se smrtí! Kolik hrála včera Sparta? (Určitě zase prohrála..tipuju..;-) )

Téměř vše je zanedbatelné a nepatrné, vedle fenomenu smrti, smrtelnosti. Napadají mě jen dvě záležitosti, které si dokáží na smrt občas vyskočit a popasovat se s ní. Jednak samozřejmě láska (to bych si nedovolil, jí vynechat..), která údajně nad smrtí dokáže i zvítězit (no, nechme toho..). A humor. Když se to umí, musí i smrt setrvat v tichém úžasu..nebo tak něco.. 'Humor je, když se navzdory TOMU smějeme.' A my se smějeme.. To jí musí štvát, přece.. (Co tydlety lidi si dovolej, to je neskutečný..)

Kdybych to býval nalezl a vymyslel, byl by na tomto místě internetový odkaz na závěr Cimrmanovy hry Vizionář, kde se Smrťák otočí k publiku a vlídně se rozloučí 'Na shledanou..'. To by se mi líbilo.. Pokud by mi snad někdo šikovnější dokázal poradit, má u mě jeden až dva body a já sem rád onen odkaz dodatečně vložím..

A to je asi tak všechno. K tomu, jak málo pamatujeme na 'Memento mori!'. Taky jste to nedočetli až sem? No jo, komu by se chtělo..vo smrti.. Vopruz. A v tý bedně zase nic nedávaj.. To je život!