O těch ministerstvech..

Nějak nevím, co do toho perexu napsat, nějak dnes vážně nevím, co do toho perexu napsat, kdybyste mě zabili, tak prostě fakt netuším, co do toho sakra-perexu napsat...

Jsou lidé, kteří by se nezdráhali býti ministry čehokoliv. Doprava, vnitro, školství...všechno jedno. Jen když budou něco řídit a to tak, že úplně shora. Hlavně něco! Přejdou kliďánko z jednoho ministerstva na druhé a je jim buřt, že na tom předcházejícím udělali ještě větší bordel, než tam byl, když ho asi po čtyřech měsících přebírali od jiného ministerského turisty. To, který chudák to tam bude muset dávat do pořádku, neřešej už vůbec.. Oni už zkrátka maj svoje nové ministerstvo, tamto starý vezmi čert.. Kdyby jim to někdo nabídl, dělali by bez uzardění třeba i ministra pro problematiku křehkosti vajec, ministra počasí, nebo by třeba řídili ministerstvo pro otázku ministerstev.

Toto ministerstvo by řešilo, která že vlastně ministerstva mají nadále existovat, která zaniknout a která by se naopak měla nově vytvořit. Našla by se vhodná, dostatečně 'repre' budova a býti takovým ministrem (ostatně jakýmkoliv, ale tímto obzvláště) by bylo dobré bydlo, protože žádný dokonale uspokojující a ideální počet ministerstev a jejich zaměření nikdy znám nebude. Takže až na vyslovené úlety (ministerstvo útoku, namísto obrany, atp.) se skoro nemůže vyrobit žádný větší kiks. Kdo to ostatně posoudí? Když může samostatně existovat ministerstvo školství, dopravy, či ministerstvo pro místní rozvoj, která by obě tři klíďo mohla spadat pod jiné ministerstvo, určitě by se dal ospravedlnit i vznik lecjakého dalšího nového ministerstva. A lidi budou nakonec stejně vždycky remcat, tak co.. Zvykli si (co s tím taky jde dělat jiného?) na ministra pro lidská práva, skousnuli by i jiného.

Nevím, jak vy, ale já jsem třeba (mimo jiné) nikdy neuvěřil té pověře, že ministr nemusí být v daném oboru odborníkem, ale je v první řadě nutné, aby byl dobrým manažerem. Každé odvětví má přece i něco jako svého ducha, nepsaná pravidla, zvyky a tradice, které by takový člověk měl ctít a respektovat. Nestačí (nemělo by stačit) jen umět počítat a 'efektivně' řídit. Gambrinus je marketingově jistě 'v oukeji', ale nějak se nám ta chuť uniformuje, něco je tam špatně.. A takových případů jsou stovky. Jaksi navenek to funguje, ale něco pod povrchem se pokazilo a už se to pravděpodobně nikdy nenapraví. Třeba právě proto, že to řídili POUZE dobří manažeři...

Závěrem navrhuji zřízení ministerstva pro řešení otázky letního času, ministerstva zabývajícího se problematikou smrtelnosti, ministerstva reklamy a v neposlední řadě ministerstva, které by kompetentně, pod vedením nějakého toho TOP manažera, řešilo otázku, zda-li kominíci opravdu nosej štěstí, nebo je to jen pověra.. Tuším, že by tato nová ministerstva měla srovnatelný význam, jako leckterá dnes 'fungující' - totiž žádný.