Kupte si raději knížku Rudolfa Vrby: Utekl jsem z Osvětimi - ta by vás aspoň na chvilku mohla 'zabavit' a 'rozptýlit'.. Teda pokud máte aspoň průměrně vyvinutou vnímavost a tak... (Článek je naprosto nevajíčkový..)
(Tento spisek volně navazuje na článek Kristýny Obermajerové 'Vzpomínky na Osvětim'. Původně vůbec na nic navazovat neměl, nosím ho v hlavě už delší dobu, ale holt mě holka předběhla.. Sakra! I když v souvislosti s tématem si mocným způsobem uvědomuji, že jde o zanedbatelnou prkotinu..)
I kdyby ta knížka stála pár tisíc, dal bych je.. Ale nebojte se - nestojí. Přijdete jen o několik desítek korun, což byste do sebe snad investovat mohli, ne? Fakt..kupte si to. Nebudete litovat. Vždycky, když vám pak bude připadat život nesnesitelnej a k nežití, stačí pár stránek a...mraky se rozestoupí. Finanční problémy? Neshody se sousedy? Neposlušné dítko? Nebo snad potíže se spaním? Vše je proti popisovaným věcem rázem úsměvné.. (Že se vám vylámaly masážní kolíčky ze značkových Adidasek a výrobce reklamaci odmítl? Ha ha ha..)
Měl jsem až výčitky, když jsem si četl pohodlně usazen v zahradním křesílku s hrnkem kávy na stole a cigaretkou v ruce..přišlo mi to jaksi nepatřičné. Přečíst si pár stránek, jít se projet na kole, večer nějaký to pivko.. Dva rozdílné světy vzdálené od sebe necelých sedmdesát let. Hodnoty, měřítka a kritéria JEJICH tam a tehdy a ty naše dnes. I sama smrt se náhle jeví o poznání snesitelnější, méně děsivá a méně nepředstavitelná. Protože je přirozená (jakkoliv s tím nemusíme souhlasit a zdá se nám to být nepřirozené..). Naproti tomu věci obsažené v knize jsou tak extremně nepřirozené. Je to peklo..
Walter Rosenberg (alias Rudolf Vrba) to napsal poutavě, protože bez kudrlinek, bez snahy psát 'na efekt' a v tom je právě největší síla a působivost knihy.. Nemá smysl z ní citovat, protože bych jí asi musel opsat celou. Snad jen část Vrbova vysvětlení, proč knihu (téměř dvacet let po válce) vůbec napsal.. Nejprve totiž uveřejnil pět článků o holocaustu v Daily Heraldu a:
"..Můj život a práce v Londýně pokračovaly dobře. Jedním z nově získaných návyků bylo, že jsem nechával každé ráno před odchodem do práce na prahu domu prázdnou lahev od mléka. Do ní jsem vložil papír a na něm pro mlékaře napsal, kolik vajec, másla, mléka, smetany budu ten den potřebovat. Každou sobotu zaťukal mlékař na dveře a přečetl mi, kolik mu dlužím, já mu dal šek a on se vrátil do své dodávky o třech kolech. Byl to malý, zdvořilý člověk, který silně kulhal. Jedno sobotní ráno, krátce potom, co vyšly v Daily Heraldu mé články, mi řekl: 'Omlouvám se pane, ale neměl byste chvilku? Chtěl bych si s vámi soukromě promluvit.' Pozval jsem ho dál a on přešel okamžitě k věci. 'Jde o vaše články v Daily Heraldu,' řekl. 'Chtěl bych vám říct, že se mi strašně nelíbily. Vypadá to, jakoby chtěly vyvolat nenávist k Němcům. Řeknu vám to na rovinu: připadá mi, že jste přišel z Československa, abyste kazil naše vztahy s Němci. Šíříte o nich lži.' Jeho otevřenost mě překvapila a zeptal jsem se: 'Proč si myslíte, že jsem lhal?' Řekl jsem to klidně, a to ho odzbrojilo. 'Prosím vás, nemyslete si, že jsem jedním z těch fašistů..proti Němcům jsem bojoval, přišel jsem o nohu. ... Dneska už přece není třeba dělat proti nim propagandu. Můžete mi věřit, že si o Němcích hitlerovské éry nedělám žádné iluze. Ale to, co říkáte ve svých článcích, je zlomyslné a neuvěřitelné.' 'Proč si myslíte, že je to neuvěřitelné?' Chvíli mlčel, a pak řekl: 'Něco vám o sobě povím. Mám ženu, která je hodná, ale..dost jednoduchá. Skoro by se dalo říct, že je hloupá.' Nechápal jsem, co mi to chce říct a on asi uviděl na mé tváři otázku.. 'Moje žena je, jaká je. Ale zkuste jí říct, že někdo chce ublížit našim třem dětem! Vezme sekeru, vezme kuchyňský nůž a mohli by si něco zkusit! Jen přes její mrtvolu! A to je, jak říkám, hloupá. A vy mi teď chcete říct, že všichni ti chytří Židi z celé Evropy vzali své děti za ruce a odvedli je náckům do těch hnusných plynových komor, stovky mil daleko? Tomu přece nemůžu věřit!' Nakonec už křičel. Došlo mi to okamžitě. Ve svých článcích jsem vcelku postihl, co se Židům v Osvětimi vlastně stalo. Nepodařilo se mi ale dobře vysvětlit, jak se to mohlo vůbec stát. Uvědomil jsem si, že budu muset napsat knihu, ve které bych myslícím lidem vysvětlil.. Že tedy budu muset popsat všechno, co je na míle vzdáleno zkušenosti a představám mého londýnského mlékaře."
Odpusťte poněkud delší citaci, ale bylo to nutné. Toto by měla být povinná četba a ne Babička.. Kupte si to...
