Nemluvím s tebou! (Mlčím proti tobě..)

Několik tipů na doporučené činnosti při vleklém sporu o ničem, kdy jde o nic a současně možná o všechno.. (Dračí varianta.)

Hlavně neustupujte. Máte přece pravdu - nebo snad ne? No tak.. Sice o ní už dávno nejde, vše se nepochopitelně dostalo do neznámých končin a z původního 'nic' se stalo divné a nehezké 'něco', ale přesto.. 

Mlčte dostatečně významně a nahlas. Občas teatrálně vzdychněte. Chvílemi se dramaticky chytněte za srdce (pozor na strany..) a vzdychněte ještě významněji. Převěste obraz tam, kde víte, že ho ona mít nechce. Chvíli vyčkejte, jestli se bude něco dít a vraťte ho zase na původní místo. Sledujte, jestli se něco stane nyní. Až se nestane nic, odeberte se na zahradu, kde zapalte velký oheň. Zadumaně a záhadně hleďte do plamenů a představujte si, že Hus se pro tu svou pravdu nechal upálit. Až přijdete na to, že nejste Hus, uhaste oheň. Posekejte zahradu, oholte se a nápadně dlouho se před zrcadlem upravujte. Pak si opět velmi významně a se světáckým úsměvem svůdného a vyzývavého typu ťukejte 'něco' do mobilu. Následně odejděte na tři piva. V hospodě přemýšlejte, jestli by vám bez ní nebylo líp. Přijdete-li na to, že ano, nikomu to neříkejte. Přijdete-li na to, že ne, už vůbec to nikomu neříkejte. Po příchodu domů si vezměte do ruky knihu o partnerských neshodách, zasvěceně v ní listujte, cosi si za občasného vzdychání podtrhávejte a tvařte se tajuplně. Zhasněte a čekejte, jestli se bude něco dít. Protože nic, několikrát rozsviťte, opět nahlížejte do oné chytré knihy a postupně si (významně..jak jinak..) naordinujte několik prášků. Stále nic? Zkuste usnout..

Druhý den mlčte ještě hrozivěji. Tvařte se nepřístupně a trpitelsky. Jako mučedník. (Jste mučedník..) Napište o svém utrpení článek (vážný, vtipný, nebo rádoby vtipný), umístěte ho na svůj blog a představujte si, že dotyčná po jeho přečtení roztaje, uzná chybu, nasype si popel na hlavu a poběží vám v ústrety. Až vám dojde, že se to nepovedlo a drahá polovička srdnatě a zarytě mlčí dál, odejděte na osm piv. V hospodě se litujte a kruťte hlavou nad tím, že váš statečný pokus nebyl aspoň vybrán (když už nic jiného..) na titulní stránku, že tam zase vybrali takové slátaniny jiných chytrolínů. Uklidňujte se tím, že je pátek večer a nikdo normální články na blogu stejně nečte (ani nepíše..). Propijte se do stavu, kdy vám bude jasné, že je to vlastně stejně jedno. Doma nic nečtěte a běžte si odevzdaně lehnout do jiné místnosti. Že tam za váma nikdo nepřijde, vám už asi došlo..

Další den mlčte brutálním způsobem. Pouze občas vykoukněte z okna a vzdychněte: 'Jak by tady mohlo být krásně..'. Oddávejte se chmurným představám a až tu sebevraždu vyloučíte (sice byste ji tím potrestal dostatečně a bylo by to i efektní, ale je to bohužel docela na dlouho..), běžte vyčistit okapy - stejně to chcete udělat už dávno.. Pak ještě vyčistěte žlaby, spravte plot a natřete kůlnu. Po celou dobu své činnosti mějte ušlechtilý pocit, že jste navzdory svému utrpení tak pracovitý. (A nikdo to samozřejmě neocení!) Snažte se myslet na pozitivní věci. Buďte rád, že nejste homosexuál, že vás ve dvaceti nepřejelo auto, že nejste Zuzana Bubílková ani Sagvan Tofi a nebuďte zaskočeni tím, že to nepomáhá. Podívejte se do zrcadla a ujistěte se, že nejste tak hroznej. Těšte se na něco. Třeba na čtvrtfinálový hokej MS se Švédy, myslete si, že vyhrajeme a ještě buďte takovej vůl, že si na to vsadíte. Večer po hokeji si dejte rum, netěšte se už vůbec na nic, žádný článek nikam nepište a usněte v obýváku na gauči. Prášky si tentokrát brát nemusíte.. 

Následující dny (bude jich hodně) mlčte hrozivě. Nepřiznávejte si, že nejvíc tím trestáte sám sebe. (Toho druhého snad aspoň trošku taky, tak co..) Přemýšlejte, jak to všechno vzniklo a utvrzujte se v tom, že vy za to přece nemůžete, že vy jste to takhle nechtěl.. Znovu posekejte zahradu. Zpívejte si každý den stále dokola jednu píseň a buďte přesvědčen o tom, že je to vtipné.. Vhodné jsou lehce provokativní tituly, jako třeba '..Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky? Dvakrát, či třikrát? To ne.. I jednou je dost..', 'Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap..', 'Zůstanu svůj..', 'Má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc své lásky..', apod. Některé písně ovšem vhodné nejsou. Ty nezpívejte. Je-li např. vaše, stále ještě trochu drahá, z Plzně, či z Ústí a vaše bývalá láska z Brna, nezpívejte si 'Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď.. Kam se hrabou děvčata z Prahy, Plzně, Ústí, kdo má trochu za ušima do Brna se pustí..'. To už je moc. Až zjistíte, že se nikdo včetně vás nesměje, přestaňte zpívat. Udělal jste co se dalo a situace už je legrační dostatečně. Jezděte na kole a to, že vás to za takovéhoto stavu věcí vlastně ani nebaví, si rozhodně a přísně zakažte připouštět.

Je to náročné, ale buďte silní a stateční. Trpíte pro pravdu. Skoro jako Hus...