Ještě jedna od rybníka..

Teda veselá příhoda..samozřejmě. Ale taky by se to mohlo jmenovat 'Brutální procházka', 'Není rybník, jako rybník-některý je Staňkovský', 'Přece se nebudeme vracet', 'Staňkovský rybník je zákeřná bestie', nebo tak něco.. (Článek je velmi vhodný pro zlomyslné typy..)

To je ta mrcha-rybník.. Vidíte ho, jak se vine?!?

Pokud si naplánujete výlet do některého z četných a půvabných městeček kraje jihočeského a před obědem byste snad zatoužili obejít si přilehlý rybníček, doporučuji např. Třeboň a povedenou naučnou stezku, vinoucí se kolem rybníka Svět.. Velkým obloukem se však v tomto procházecím rozpoložení vyhněte Staňkovu s jeho Staňkovským rybníkem. Ten je k podobným účelům zcela nevhodný. Pokud by vám totiž bylo dopřáno onu strastiplnou cestu přežít a bídně byste nezhynuli v bažinách, budete rádi, dorazíte-li (naprosto utrmáceni) k večeři. Ale na druhou stranu si můžete být v tomto případě jisti, že vám bude chutnat.. To bylo tak:

Maminka se právě tu sobotu měla dětičkám vrátit z cca týdenní služební cesty. I rozhodli jsme se, jsa přesyceni všech těch párků, sekaných a vajec, že si uděláme výlet a dopřejeme si někde cos plnohodnotného k snědku. Volba nebyla právě z nejšťastnějších, neboť padla na Staňkov, kde jsme dosud nebyli a který se nacházel v přijatelné vzdálenosti. Na místo jsme dorazili před jedenáctou hodinou (spatřit nás můžete v místě, kam ukazuje šipka..), prošli se po hrázi rozdělující rybníky Staňkovský a Špačkov a jelikož hlad nás ještě netrápil (což se však mělo brzy změnit), napadla nás-z pozdějšího hlediska-šílená věc, totiž před zamýšleným obědem si rybník obejít. Bohužel právě Staňkovský, nikoliv Špačkov. Jak bláhové..

Kdybychom se ve Stankově byli bývali podívali na mapu umístěnou nepřehlédnutelně ve středu obce a dosahující velikosti schodku státního rozpočtu ČR, naše naivita by byla jistě rozptýlena. Ovšem nestalo se.. Snad měl zakladatel rybníka, Mikuláš Rutharde z Malešova, poněkud osobitý smysl pro humor (nebo snad chtěl původně založit řeku?), či co-rybník totiž za každou zátočinou vzbuzuje dojem, že dále už pokračovat nehodlá, že obejít ho bude tudíž hračka.. Nebyla.. Ale zabalte to a vraťte se potupně zpět, když už šlapete tak dlouho a cíl se zdá být v dohledu.. Dál? Dál! Jen dál..! A tak jsme šli..a šli..a šli.....

Veselé fotečky a neméně vtipné průpovídky ze začátku pochodu (jakože v nejhorším se můžeme orientovat podle lišejníků, že jsme možná měli slabší kusy před nastoupením cesty pobít, atp.) vystřídalo po několika hodinách (sic!) hrobové ticho, neboť jakákoliv má snaha o zlehčení situace nebyla kvitována dvakrát vlídně, což jsem-s každým dalším kusem rybníka, který se jevil býti posledním a opět nebyl-i chápal.. Poslední fotkou byla lávka přes bažinu (no..lávka..pár víceméně stlučených prken), které bych se, kdyby její překonání nebylo nezbytně nutné, velkým obloukem vyhnul. Potom už na nějaké focení nebylo ani pomyšlení..

Do již dříve vyhlídnuté hospody ve Staňkově jsme dorazili (na pokraji smrti vyčerpáním) v době, kdy polední menu už dávno zmizelo z nabídky. Můj vtipný návrh, že bychom si to mohli před večeří zopakovat byl přijat vysloveně nevraživě.. To víte-děti... Během 'procházky' maminka několikrát esemeskovala a nestačila se divit, že se stále procházíme..a stále ještě před obědem. Ženská-no..

Až po této zkušenosti jsem si nastudoval to, co jsem měl nejspíš vědět už dříve. Že totiž Staňkovský rybník je NEJDELŠÍ z jihočeských rybníků, sedmý největší rozlohou, ale hlavně: jeho obvod měří 21km.. A to se tvářil tak nevinně..!

Ponaučení: Aby se příjemná procházka (např. kolem rybníka a toho Staňkovského zvlášť..) nezměnila v drsnou tůru, kde jde takřka o život, je vhodné podívat se PŘED zamýšlenou akcí do mapy. Dnes už to vím.. Ale sranda přece 'muší bejt'-ne?