Ano,

je to hrozně těžký. Takový výčitky nás asi mívá dost a dost často. Občas mě ohromí, když po odvysílání nějakého smutného a těžkého případu v televizi tam druhý den uvedou, kolik lidí spontánně zaregovalo, poslalo peníze, či přímo nabídlo nějakou osobní pomoc. Vždycky si řeknu: jakto, že tohle mě ani nenapadlo. Mám svůj způsob charity, ale tak nějak pohodlnější, bez osobního nasazení. Taky se tak trochu stydím. Třeba odsekne, třeba bude nudný nebo nepříjemný, ale zkusit to, o to asi jde. Už kvůli sobě.