Jednou TO přijde...

Prostě se ráno vzbudíte a zjistíte, že i u nás bylo zavedeno 98% zdanění odstupného, tzv. 'zlatých padáků', pro manažery firem vlastněných státem. (Správně..tak se na Obra musí!) Ale těšit se můžete na mnohem víc věcí..

X+

Jednoho krásného dne půjdete po lese a najednou za sebou zaslechnete takové zvláštní zašustění a když se ohlédnete, uvidíte zvíře, které 'neexistuje'. Zůstanete na něj zírat s otevřenými ústy a vlastně si nebudete tak úplně jisti, jestli to není spíše mimozemšťan. (No, vyjde to nastejno..stejně vám to nikdo neuvěří, tak co..)

Jednou večer se přihodí zajímavá věc. Půvabná moderátorka zpráv na Nově najednou odloží svůj profesionální úsměv, praští s těma papírama a než tam režie stačí vrazit reklamu, řekne něco a'la: 'A už toho mám právě dost. Ať si ty sračky čte někdo jinej. A se sporťákama mě už taky žertovat nebaví.. Nazdar!'

Poběží 81 minuta, už se málem budete zvedat od toho fotbalu, protože Německo povede nad Vietnamem 2:0 a na postup ze skupiny mu bude stejně stačit remíza, když na hřiště najednou vběhne neznámý sedmnáctiletý Nguyen. Ještě chvilku posedíte a bude to stát za to. Ten mladík zahraje jako Maradona v nejlepší formě, během 6 minut zařídí 3 nádherný góly, Němci pojedou domů a do smrti to nepochopěj..

Vím skoro jistě, že přijde den, kdy budu zase dřepět v hospodě, dumat si nad stále stejnými a jim podobnými záležitostmi, když se náhle otevřou dveře, vstoupí okvádrovaný chlápek a řekne tu větu: 'Hledám pana Petra Fišera.' Hned mi bude jasný, že je to TEN právník a že dál to už půjde jako v 'Dědictví, aneb sprostéslovohošigutentag.'..

Jednou odpoledne se půjdete projet na kole a zrovna když budete tak hezky rozjetej, vleze vám do cesty nějakej plesnivej dědek. Přibrzdíte a vlídně mu pokynete, aby přešel. Pojedete dál, potom se najednou rozprší a ke všemu píchnete. Promoklej na kost se schováte pod strom a o kus dál zaregistrujete toho zvláštního člověka, kterýho jste před půl hodinkou pustil přes cestu. ('Kde se tu sakra vzal?') 'Máš jen tři přání.', řekne. 'Tři? No, bylo by fajn, kdyby přestalo chcát a taky to lepení, který jsem já vůl nechal doma, by se šiklo..' Najednou bude zase svítit slunce, po dešti ani památky a v ruce budete držet lepení na kolo.. A budete mít naštěstí ještě jedno přání..

Jednoho dne vám 'něco' našeptá, že vsázet stále stejný čísla ve Sportce je kravina, že právě tuhle středu si máte nechat vyjet čísla náhodný. Uděláte to a pak, když se ve čtvrtek budete chystat do práce a jen tak ze zvyku si ještě s rohlíkem v ruce projedete výsledek losování na netu, upustíte rohlík na zem. Dopadne samozřejmě tou namazanou stranou dolů, ale to vám už bude fuk. Nepůjdete nikam (ať se to hovado Novotnejch třeba vztekne..), vezmete si čtvrtku a pojedete: Tomu tolik, tomu nic,... Založíte si nějakou tu cyklo-firmičku a bude vás to bavit. Ať třeba lehce prodělává...brnkačka.

Jednou se vám prostě zachce běžet. Poběžíte, tak, jako Forrest Gump, nejprve na konec ulice, potom na konec bloku, pak na konec města. Potom to vezmete do dalšího města a pak, protože se vám to bude líbit víc a víc, poběžíte přes další kraj na Moravu a dál. Všimnou si toho až v CNN, všichni si budou myslet, že jste ten vyvolený, kdo zná odpověď, že běháte za světový mír, práva žen, nebo tak něco.. To už budete moct říct cokoliv a bude z toho trhák, senzace. 'Chtělo se mi běžet.': bomba!, 'To bejvá.': bomba!, 'Jsem už lidi unavenej, tak jdu domů.': senzace. Do smrti k vám budou chodit o radu..

Až se jednou dopoledne vypravíte na procházku, půjdete kolem atletického stadionu, kde bude několik sportovců trénovat hod oštěpem. Moc jim to nepůjde, tak to začnou balit. Osmělíte se a zeptáte se jich, jestli si to nemůžete zkusit. Jeden z nich vám podá oštěp, řekne vám, jak se to jako dělá, vy s ním mrsknete a oštěp poletí, poletí a poletí, až se nakonec zabodne do sedačky vysoko na protilehlé straně tribuny. Bude to asi tak 150 metrů, nebo tak něco a už se vám to pak nikdy nepovede. Ale budete vědět (a s vámi těch cca 7 lidí), že se to stalo a vždycky, když uslyšíte, že Jan Železný drží stále světový rekord v hodu oštěpem, jenom se tak ušklíbnete..

Jednou budete mít vnuknutí. Poznáte a pochopíte, že musíte napsat TU svou knihu, protože to můžete udělat jen vy. Tak, jako Jirotka musel napsat svého Saturnina a Hašek svého Švejka. Evě Palotto pak ta kniha bude připadat tragická a opovrženíhodná, ale to vám bude srdečně buřt.. Dva měsíce skoro nevstanete od stolu, půjde vám to jaksi samo a naprosto přesně budete vědět o čem to má být, jakou formu tomu dát, kdy tam pustit nějaký ten humor, kde zvážnět. Pak to půjdete někam nabídnout a tam na to budou čumět jak jeleni. Kniha bude přeložena asi tak do 79 jazyků a pak už se vám bude psát jaksi klidněji. Už to sice nebude ta lehkost, ale pak už vám vydaj všechno..

Jednou TO přijde. Ale do té doby to holt musíme ještě nějak vydržet. Bude to stát za to...