Do lesíčka na buzerovanou šel strašný 'myslivec'..

Byl to jeden z těch, co zbyli. Jeden z těch, co ho čirou náhodou ještě nezastřelili na honu..jak to tak bývá..

Moc by mě zajímalo, kolik z oněch zelených mužíčků vykonává své poslání opravdu pro jeho původní smysl, totiž z důvodu regulace zvěře, její, dejme tomu ochrany, atp. (A mám vážné podezření, že příroda sama by si poradila asi mnohem lépe, kdyby se jí nepletli do řemesla..) Spíše se mi zdá, že z celého slavného 'myslivectví' se stal z velké části jakýsi druh sportu, společenská záležitost a snad i lék na různé druhy mindráků. Jednoho takového podivně myslícího myslivce mám už několik měsíců tu smůlu potkávat velmi často, přičemž tuhle naše setkávání vyvrcholilo nehezkým vystoupením. Nebo to snad ještě nebyl vrchol a ten skutečný teprve přijde? Snad ne..

Docela dlouho jsem se ve styku s ním držel zpět a ovládal se, jakkoliv to nebylo jednoduché. Kdykoliv mě tento ochránce přírody totiž míjel (ať ve svém lesnickém voze, pěšmo, či na babetě), nikdy mi neopomenul udělit nějakou moudrou radu, ponaučení. Jak toho psa nesmím v lese pouštět, jak mu tam plaším zvěř, jak bych měl...a jak bych naopak neměl.. Trpělivě jsem mu vše odkývával a myslel si své nemyslivecké. 'Čeho je však moc, toho je příliš', 'tak dlouho se chodí se džbánem...', znáte to.. A taky 'častá krůpěj i kámen proráží'. Ten náš kámen prorazila právě minulý týden. To si pan chytrolín vybral pro své kázání fakt špatnej den...

Jdu kolem lesa, psa na vodítku, vidím ho přijíždět 'babetmo' a tuším, že bude problém. 'To jsem rád, že tě vidím. Minule jsi mi utekl..' 'Prosím?' 'No šel jsi kolem půlnoci po poli, pes puštěnej. Volám na tebe, ale zdrhnul jsi..' Začíná mě pomalu nastartovávat. 'Vážený pane, já o půlnoci nikam se psem nechodím, to jen vy střílíte po nocích lišky. A kdyby náhodou, rozhodně bych před váma neutíkal, tak hrozivě zase nevypadáte.' Můj podrážděný tón ho očividně vyvedl z rovnováhy, kopne do babety a ještě na mě přes rameno huláká: 'Volal jsi na psa jménem a nikdo jinej tady takovýho psa nemá..!' Křičím na něj taky něco, ale vše zaniká v ohlušujícím řevu motorů jeho ďábelského stroje. Naštěstí tuším, kam má namířeno a tentokrát se zelená kamizolka s mým vstřícným postojem přepočítala..jdu za ním. 

'Vy asi rád buzerujete lidi, viďte?', začínám další kolo našeho rozhovoru na nejnižší úrovni. To, že jsem se mu nevyhnul, ale naopak ho vyhledal, je mu viditelně proti srsti. Takhle sami v lese, bez flinty.. 'Ale vůbec ne, já jen, že jsem tě v noci..' Ten tón už vůbec není tak výhružný. 'Pane, já vám opakuju, že jsem v noci se psem nikde nebyl a před nikým, tím méně před vámi, jsem neutíkal. Nevymýšlejte si a nelžete.' 'Tak třeba jsi to nebyl ty..' 'A nepřeju si, abyste mi tykal.' 'No, já myslel, že nejsi, nejste tak starej.' 'To sice nejsem, to ale vy taky ne. A zakazuju si, aby mi tykali lidi vašeho druhu.' 'Přečtěte si myslivecký zákon..' 'Já si přečtu myslivecký zákon a vy si zase přečtěte občas něco jiného. A i kdyby tam stálo, že do lesa se psem nesmím ani když je na vodítku, tak to stejně respektovat nehodlám, protože to je blbost. Tak si ten les kupte, jestli tu nemůžete nikoho vystát, oploťte si ho a bude..' 'Ten váš pes je tady jedinej problematickej, už se to projednávalo i..!' 'Vy budete ten typ, co by nejraději neustále někde něco projednával a vymýšlel pseudoproblémy, viďte? To jste se asi musel pěkně realizovat za komunistů.' 'Jo, já určitě.. Já byl od nich pořád honěnej.' 'Když jste byl tak honěnej, tak byste to teď zbytečně nemusel dávat sežrat ostatním..' 'Až ho uvidím puštěnýho, tak vám ho zastřelím!' 'Až ho uvidíte puštěnýho, tak ho - když jste takovej milovník zvířat - zastřelte. Jestli se ovšem trefíte. A když potřebujete neustále něco projednávat, co kdyby jste projednali to vaše rušení nočního klidu, kdy jste tu pálil v noci jak smyslů zbavenej na lišku? Nebo jich bylo celý stádo, podle počtu výstřelů? Spíš ale byla jen jedna a potřeboval byste, aby byla velká jak buvol. By mě zajímalo, kde postřelená skonala...' A tak podobně.. Prostě veselá příhoda.

Kdyby mě pan myslivec viděl, že mám v lese puštěnýho psa, určitě svěsíme oba uši, přivážu ho, může si chvilku nadávat a neřeknu ani popel. Přestože to není žádnej 'honič'.. Nic takového se nikdy nestalo. Objektem jeho výpadů jsem se stal jen proto, že toho psa prostě mám a on mi předvádí svou důležitost. Myslivecký zákon, bla bla bla.. Stojí v tom slavném zákoně i to, že by se myslivci neměli mezi sebou střílet na honu? Asi ne.. Ale dneska si holt papíry na pušku udělá každej. A přijde si pak ohromně důležitej a svou nezastupitelnou úlohu musí náležitě demonstrovat.. Nejspíš mě teď projednají na zastupitelstvu a budeme se psem oba pro výstrahu zastřeleni. Protože les si přece rozvracet nedáme...!