(Pouze krátký a rozpačitý příspěvek k rozpoutané debatě na toto ošemetné téma..)
Rád bych byl zastáncem obou 'řešení', postupů, metod. Ale-aha..to jaksi nejde..
Stanovisko číslo jedna-vinna. Navzdory přestárlosti, nemohoucnosti. Stalo se a basta.. Oko za oko, zub za zub. Spravedlnost tě prostě dostihne, věk-nevěk.. Slyš(te) rozsudek! Ne snad proto, že by byla na pořadu dne oprávněná obava o recidivu, ale..ale.. Právní rámec a tak..znáte to..
Postup druhý-vinna. Totiž-vinna každopádně, abychom si to ujasnili.. Ovšem soudit téměř devadesátiletého, nemohoucího člověka? Aby ostatní viděli ono 'ty-ty-ty'? Nebo ho snad hodláme napravovat? Asi ne..
Ještě jedno-třetí řešení-bych rád zmínil, či snad navrhl? Boží mlýny. Jak vidno, asi přece jen melou, mlely (a domlely to až sem..). Snad paní Brožová-Polednová zaplatila během těch desetiletí za svůj příspěvek komunistické zvůli víc, než bychom jí dnes chtěli napařit.. Každodenní uvědomování si toho, co se událo a jakým způsobem k tomu přispěla.. Dejte pokoj.. Myslím, že si TO užila dostatečně...
Jak se k paní Brožové-Polednové zachovat? Přiznávám, že by se mi nejvíce zamlouval jakýsi v tomto případě 'hybrid-ideál', který by umožnil tuto osobu současně potrestat a zároveň dát najevo, že 'nejsme jako oni'.. Co takhle jí odsoudit a někde bokem jí říct: "Paní Polednová, to se vážně nedělá-měla byste si to vyžrat do dna..ale asi už se stalo.. Odvezeme vás (malé 'v'..) někam bokem a tam dožijete.. Je to mezi náma, navenek..chápete..." Aha-to taky nejde.
Tak mě napadá, paní Brožová-Polednová, nechcete do zítra zemřít? Hodně lidem by se docela dost ulevilo..
