Nejhezčí dar života.

Jeden z nejkrásnějších Božích darů v životě je žena. Jen jediný dar, který má každý člověk je matka. K závěru mé služby přemýšlím o tom co , nebo kdo měl největší význam pro mně  a kdo vnášel mnoho radosti, lásky a bezpečí?

O DVOU MATKÁCH

Tak jsem trochu nostalgicky zavzpomínal na dvě ženy, které měly zásadní význam v mém životě. Díky Bohu, že ještě stále mají. První je moje maminka. Je stále čilá, pracovitá, i když už to taky není to, co bývalo. Má 85 let. Narodil jsem se přesně na její 22. narozeniny. Taky mně přijala jako dar. V dětském věku mně spolu s otcem vedli k poznání Ježíše Krista. Ale máma taky kladla základy mému vzdělání. Byla plná lásky, ale zároveň důsledná, moudrá a trpělivá. Plné ovoce mého pozdějšího studia dozrálo z důvodů nesnadných politických okolností a jiných souvislostí, až v mých padesáti třech létech. Mojí magisterskou promoci prožila se vzrušením a slzami v očích. Máma neměla žádné formální pedagogické vzdělání, ale získala schopnost vést nás děti, v praktickém i duchovním životě. Díky tomu, že denně četla Bibli a učila se od života, který nebyl vůbec snadný. Mnoho let pečovala o svoji nemocnou matku, pak o otce a nakonec o mého tátu. Během svého naplněného života, pochopila důležitost dvou základních prvků výchovy: Pravidelně se modlila k Pánu Bohu o moudrost a v mém dětství i dospívání byla vždy k dispozici, připravená naslouchat. Ve většině případů pohledem do očí poznala, když něco nebylo v pořádku. Vím, že její přítomnost v mém životě v dobách dobrých i horších, bylo to, co mně formovalo a usměrňovalo. V krizích dodávala odvahu a naději. Odměňovala i "kárala" citlivě na míru věku i závažnosti situace. Dodnes jsem jí za to velmi vděčný.
Druhá matka - má manželka Janka odkoukala od své tchyně, kterou má dodnes velmi ráda jako svojí matku, taky tyto dvě životní hodnoty. Často se modlí za naše děti a mnoho let byla přítomná v jejich životních příbězích. Hodně jim naslouchala a navíc vštěpovala lidské osudy z Písma i z mnoha cestopisů, které ráda ve volných chvílích četla a sdílela. Je zřejmé, že zasela do srdcí našich čtyř dětí lásku k Bohu, k cestování, k cizím národům a touhu zmírňovat bolesti světa. Ano, naše dospělé děti často cestují, žijí a pracují v cizích zemích a snaží se naplňovat potřeby jiných lidí, ale vždy se s radostí vracejí domů, k oběma maminkám, k té vlastní, i k té o generaci starší. Někdy mám pocit, jakoby se investice do našich dětí pozvolna vracely zpátky, ujišťují nás, že to, co zaséváme v mladém věku v jejich životech, přinese ovoce časem svým.  Jako otec sleduji tyto generační vztahy, někdy i různé paradoxy a jsem plný radosti a vděčnosti vůči tomu, který dal každé lidské bytosti ten největší pozemský dar - maminku a přirozené i nadpřirozené schopnosti, vychovávat a vést své děti, aby se případně taky stávaly maminkami a otci pro své děti....