Nedávno jsme byli prostřednictvím médií seznámeni s výsledky průzkumu švédské společnosti Univerzum, která prováděla výzkum mezi vysokoškoláky, a s jejich představami o budoucím zaměstnání. Ve spolupráci se Studenta Media probíhalo dotazování také mezi studenty z České republiky, kterých bylo na třináct tisíc.
Studenti, účastnící se výzkumu, očekávají v průměru hrubou mzdu ve výši lehce převyšující 24 tisíc korun měsíčně, což je přibližně o tři tisíce korun méně, než činí celorepublikový průměr. Asi nebude překvapením, že v dnešní uspěchané době mladí lidé dávají čím dál více přednost flexibilní pracovní době, která by jim měla umožnit sladit svůj soukromý život s tím pracovním. Work-life balance, jak se tento systém označuje, preferuje více než polovina studentů.
Nicméně k tomuto je třeba dodat, že hranice mezi flexibilní pracovní dobou a tou, kdy máte práci neustále při sobě, nebo alespoň na paměti, je velice tenká. Flexibilní pracovní doba znamená, že si můžete pracovní záležitosti uspořádat podle svého, případně přesouvat dle vlastních priorit. Objevuje se ovšem nemalá skupina, která na základě svých minulých zkušeností silně preferuje pevně danou pracovní dobu. Je to dáno tím, že práci museli řešit i ve svém volném čase a zaměstnavatel nerozlišoval, zda mají volno, nebo ne.
V rámci této flexibility by pak celá věc mohla dospět k tomu, že prodavačka bude doma čekat, až jí manažer zavolá, že do prodejny přišlo více zákazníků, a proto se tam má do hodiny dostavit. Jakmile se přestanou u pokladen tvořit fronty a zboží bude doplněno v regálech, zase ji pošle domů. Nutný fyzický i psychický odpočinek, který hraje velkou roli pro zdraví, je pak ten tam. Takže flexibilní pracovní době ano, ale s jasnými hranicemi, které jsou nepřekročitelné.
