My nekrademe, my tady soutěžíme

Tímto heslem by se klidně mohli bránit všichni, kterým se zalíbila nějaká věc a došli k rozhodnutí, že ji potřebují mít doma také a musí jí mít stůj co stůj.

Hurá, náš obchodní tým opět vyhrál měsíční soutěž v prodeji zboží a to tradičně znamená odměnu ve výši 15.000,- Kč na uspořádání týmové večeře pro celkem 10 osob. Každý měsíc takto v rámci firmy se účastní cca 15 pracovních skupin a jsem hrdý na to, že jsem se dostal do party lidí, kteří vyhrávají opakovaně. Na firemní mejdan se těší každý, já jsem zde nováčkem co nastoupil na začátku měsíce a proto mi zatím nebylo moc jasné, proč se několik dnů plánuje a vybírá restaurace kam vyrazit. Pomyslím si, jsme v Praze, restaurace na každém rohu, zřejmě se řeší dopravní dostupnost, tak aby se každý dostal v pořádku domu i v nočních hodinách.Konečně se vybral podnik a nastal den kdy jsem vyrazili oslavit prvenství, zřejmě jsem byl jediný kdo přistupoval k celému večírku tímto způsobem, neboť všichni ostatní to měli jako běžnou událost a musím uznat, že se to nelišilo od běžné návštěvy restaurace jen na konci to zaplatila firma. A jak ten čas nad jídlem a pitím letí, tak hladina alkoholu v krvi stoupá, řeší se drby, nemoci, děti, atd. Toto celé trvá do doby než někdo ze skupiny dostane nápad jak se zabavit a vymyslí hru pro všechny na téma "vezmi si domu památku na dnešní večeři", řekl bych že tato hra se hraje už hodně dlouho a neznám člověka, co by někdy se nestal jejím účastníkem. A tak záhy pomalu a jistě mizí nejrůznější artefakty, které často zejména při návštěvách dalších podniků na cestě domů působí jako pěst na oko, proto je rozdělím do několika skupin.

1. Běžný stůl

po pár skleničkách zmizí slánky, párátka, velmi často zejména v kabelkách se ztratí i tuplák od piva, pokud je navíc s logem je to skoro jistota, že se někomu zalíbil. Celé toto jednání neprobíhá nikomu na očích, přeci jen se každý stydí a tak příbory padají na zem a nikdo si většinou nevšimne, že by někdo něco sebral.Restaurace by asi toto jednaní jako krádež neviděla, neboť se jedná o materiál, který stejně se v provozu poškodí a nutností jej mít ho v dostatečné zásobě.

 

 

 

 

 

2. Sanita

tak umyvadlo naštěstí nikdo nesebere, ale koho napadne a v jakém je asi stavu, že zmizí wc štětka, toaletní papír, nebo dávkovač na mýdlo. Nevidět to na vlastní oči nevěřil bych.

 

 

 

3. Tady snad chlastá i personál restaurace

zde zafunguje hecování mezi spolupracovníky, a naproti od předešlé kategorie, kterou odnášení zejména ženy, je tato kategorie domovem zase většinou pouze pro muže a hlavně jejich tašky na notebook, ke kterému se často připojují nejrůznější dekorace podniku, které nenajdete na stole, ale po stěnách nebo jsou samovolně stojící. A to že zmizí, je na druhou stranu také chyba obsluhy, neboť i s alkoholem v krvi se stále celkem dobře plánuje jak takovou operaci udělat.

 

 

 

4. Hlavní výhra

po několika letech se ptám doma kamarádky co to má za skříni za strčený nevkusný obraz, a ona v klidu povídá ať si vzpomenu na naší týmovou večeři, kde jsem byl poprvé, že tento obraz tam snad někde byl na stěně a protože se rozhodla vyhrát tak si pod bundou odnesla toto dílo o velikosti 55x40 cm, nechápu jak si drobná dívka, postavou modelky dokáže takový obraz schovat pod bundu, ale to je stejně jedno. Ale zajímá mě tedy proč je ten obraz za skříní, očekává snad že ji skoro po 15 letech někdo vypátrá a pro obraz si přijde? Odpověď je mnohem snadnější, neboť to nebyl jediný obraz, který tam někde asi byl vystavený, ale v návalu alkoholového opojení a záplavy adrenalinem zjistila až doma, že to nebude žádný světový malíř, ale naopak dílo totálního nevkusu, které si normální člověk těžko doma vystaví.

Záhy jsem tak pochopil, proč je obrovské dilema vybrat podnik, který bude splňovat podmínky noční dostupnosti, avšak současně to nebude opakovaná návštěva, neboť kdo ví koho by kdo poznal a nikdo si v práci přeci nepřipustí, že by někdo někdy někde něco ukradl. Na tyto zážitky jsem si vždy vzpomněl po letech kdy jsem se pracoval v pořadatelské agentuře, kde si hosté ukládali věci do šatny a kde cinkají kabelky, z bund vypadávají příbory, nebo zde zůstávaly nevyzvednuté květináče a nejrůznější dekorace, neboť po vystřízlivění většina lidí netuší, že sebou něco podobného vlastně nese. Takové to hry se dějí dnes a denně a jak mi bylo právě sděleno, již nejde jen o to něco si odnést, ale jde o promyšlené a předem připravené situace, kde se všichni najedí dosyta, avšak někdo má důležitý telefonní hovor, který není slyšet v místnosti, nebo jde na wc, ale na stole v restauraci zůstane telefon, kabelka přes opěradlo, sako přes židli a na stole účet v řádu několika tisíc. A teprve po ohledání místa je vidět, že na stole leží atrapa telefonu, kabelka je ještě s pojistkou proti krádeži s igelitovou výplní, a sako v kapse s cenovkou 20,- likvidace prodejny, to už se řeší mnohem složitěji, než nějaký ten půl litr doma na polici. Článek jsem se rozhodl, napsat poté co jsem dnes otevřel počítač a na banneru na mě vyskočilo "Zážitky jako dárek, navíc v únoru si odneste domů bonus".