Good-bye Jalcomulco

Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.

I v Jalcomulcu bylo nutné nejprve oficiálně ukončit výukové kurzy. A tak jsme psali závěrečný test, po kterém následovala ještě ústní část. Výsledky sice nebyly tak skvostné jako v Coatepecu, ale i tak polovička studentů pokořila 90% hranici úspěšnosti. Byli to pochopitelně ti studenti, kteří chodili na každou hodinu a kteří svědomitě plnili domácí úkoly. Největší hvězdou byl Nathanael s 97%, následoval ho pilný, veselý a vždy úžasně přátelský Rafael. Jejich konverzaci po 7 týdnech výuky můžete shlédnout na následujícím videu. video - Natha a Rafa po 7 týdnech studiaCelkově se k napsání testu po necelých dvou měsících intenzivního studia dostavilo 12 studentů. Největší obavy jsem měl o sympatického číšníka Rubena. Jeho otázky v průběhu hodin většinou zcela pozbývaly logiky a úroveň jeho domácích úkolů byla žalostná. Ztracený případ, chtělo by se říct.

Jenže i zde, v na první pohled neřešitelné a zcela beznadějné situaci, zvítězila píle nad talentem. Ruben se chtěl anglicky naučit za každou cenu, a ačkoli na hodinách byla jeho natvrdlost k smíchu i dvanáctiletým slečnám Johaně a Marii, vytrval. V testu pak s 60% překonal i obě své výrazně mladší kolegyně. Byl na sebe právem hrdý, odmakal to. Když pak mohl s Nathou předvést anglický rozhovor na kameru, oči se mu rozzářily ještě víc.video - "Ztracený" Ruben a skvělý premiant Natha Ruben mi připomněl malého Pedra z minulého článku. I menší pokroky mohou být zdrojem velké radosti. A právě úspěchy takových Pedrů a Rubenů bývají největší satisfakcí pro jejich učitele. Měl jsem radost. Tu mi ale částečně kazil fakt, že jediným studentem, který test nenapsal na víc než 50%, byla naše domácí, starostlivá a pracovitá Doňa Irma. To bylo nepříjemné překvapení, neboť během kurzu patřila spíše k lepšímu průměru. Na vině byly absence během posledních dvou výukových týdnů. Irmu vyřadily ze hry zdravotní důvody a nabrané manko již nedokázala dohnat. video - konverzace mezi Irmou a dvanáctiletou Johanou

Studijní neúspěch paní domácí mi nedal spát. Naše kamarádka Abigail z Coatepecu nad tím s úsměvem mávla rukou a nedělala si z toho hlavu. Jenže Irma byla typem svědomité a pracovité studentky, pro kterou by nesložení testu znamenalo malou osobní prohru. Proto jsme se s Lindou dohodli, že Irma dostane ještě šanci napsat si písemný test nižší obtížnosti s kurzem "pomalejších pánů z Rio y Montaňa". Vzhledem k tomu, že polovička pracovníků z této "studijní" skupiny uměla sotva číst a psát, náš plán nemohl nevyjít. I Ruben by v tomto kurzu patřil patrně k těm "rychlejším" ... A tak nakonec Irma získala svých 76% a nám se ulevilo. Na závěrečný ceremoniál do adrenalinového centra Rio y Montaňa dorazila i zástupkyně našeho lokálního partnera Mujeres Productivas Imelda, která s sebou přivezla novináře z jednoho celostátního mexického deníku. Přijel až z Mexico City.

Šéfka kempu Rio y Montaňa, sympatická a nápomocná Mari Carmen, připravila se svými zaměstnanci pro všechny zúčastněné malé pohoštění. Jednalo se o studenty všech tří kurzů v Jalcomulcu a jejich rodinné příslušníky. Na naši počest nechali navíc vyrobit speciální dort s nápisem "Thank you, Filippo and Linda". Byla to příjemná a sladká tečka. Předávání certifikátů v načinčané konferenční místnosti mělo důstojnou kulisu. Všichni, kteří s námi vydrželi studovat až do konce, si za svou pracovitost a vyvinuté úsilí takový moment slávy zasloužili. Jejich úspěchu aplaudovaly desítky kolegů a kamarádů. video - předávání certifkátů ...Po skončení ceremoniálu jsme se museli rozloučit i s Mari Carmen. I ona zpočátku docházela na moje hodiny a jako správná šéfka chtěla jít ostatním studentům příkladem. Pak ale nastalo hektické období, kdy musela připravovat vlastní svatbu, a na studium přestala mít čas. Zorganizování mexické svatby, to není jen tak. Mezi čtyřmi sty pozvanými jsme byli i my s Lindou a musím říct, že to byla svatba opravdu vkusná a působivá. video - velkolepá svatba Mari Carmen

Mari Carmen nám poděkovala za odvedenou práci a potvrdila zájem o další spolupráci s United Vision a Mujeres Productivas. Příští dobrovolníci už budou mít situaci jednodušší, neboť jsme během dvou měsíců pochopili, že studium nemá cenu paušálně umožňovat všem, kterým by se angličtina mohla při výkonu povolání hodit. Je třeba jej umožnit pouze těm, kteří opravdu sami chtějí. Právě kolísavý a nestabilní počet studentů v Rio y Montaňa byl největším problémem naší dobrovolnické mise v Jalcomulcu. Po posledním objetí a tradičním "see you later, alligator", jsme se s Lindou vydali pomalým krokem zpět do vesnice. Vrátíme se ještě někdy do příjemného luxusního adrenalinového kempu Rio y Montaňa? Budeme mít možnost setkat se s našimi novými přáteli Rafou, Rubenem či Mari Carmen někdy v budoucnu? Na některé otázky je lepší odpovědi raději nehledat. Mlčky jsme přecházeli most přes řeku Pescados a vstupovali do vesnice, jež se nám na dva měsíce stala domovem. Bylo nám smutno. A přitom jsme oba věděli, že to nejtěžší nás stále ještě čeká. Definitivní sbohem Alaně a malému Adolfovi ... video - úžasná anglická konverzace pětiletého Adolfa s osmiletou Alanou

---

www.UNITED-VISION.org

TEACH - LEARN - CREATE