Nový začátek

S koncem roku vždy přichází snahy o shrnutí toho nejdůležitějšího, co se v něm událo a o vyhodnocení a určitou predikci vývoje do budoucna. Má však v dnešní době něco takového smysl, dá se na předpovědi vývoje spoléhat?

Svět se nám za posledních několik let neuvěřitelně změnil a skoro bych se nebál napsat, že k horšímu. Stabilní a funkční ekonomické vazby postavil během pár měsíců na hlavu covid a ruku v ruce s tím panika státních správ nebývalého rozsahu. Strašení populace pojízdnými mrazáky na zemřelé spoluobčany by se mohla minimálně v České republice zapsat do análů jako ukázka omezenosti určitých profesí. 

Zpětně vzato buďme rádi za několik statečných, kteří tvrdošíjně odmítali státní doktrínu totálního omezování pohybu, která se teprve po soudních zásazích ukázala jako zcela mimo rámec právních norem naší země. Bylo až omračující vidět jak si veliká skupina obyvatelstva bez mrknutí oka nechala sebrat základní lidskou potřebu a tou je svoboda pohybu a ještě u toho slastně hýkala jak je to super, že nikam nesmí. 

Covid skončil a s ním i doba nehorázného utrácení ze strany současného kandidáta na prezidenta se slovenským původem. Státní rozpočet dostal strašnou ránu v podobě tištění peněz, které nebyly podloženy ničím, pouze zvůlí tehdejší vládní koalice k nehorázným dluhům. Rozhazování peněz spoluobčanům za nicnedělání je pro budoucnost naši země tou největší ekonomickou tragédií, jejíž dopad se bude promítat minimálně jednu dekádu. 

Když už se vše začalo pomalu ubírat rozumnějším směrem a k moci se dostali ti, u nichž by člověk doufal v určitou brzdu v podobě rozpočtové kázně, přišel další vnější zásah v podobě Rusů, kteří se po vzoru hunských, či tureckých nájezdníků rozhodli zabrat cizí zemi. Svět však prochází vývojem a dnešní digitální doba naštěstí plno prasáren ukáže ve své plné nahotě. Přesně to se stalo v případě úplně zbytečného útoku na svrchovanou zemi, kdy jsme téměř v přímém přenosu měli možnost sledovat pokus silnějšího zašlapat do země slabšího. Slabším se pomáhá, protože nikdy nevíte kdy se ten silnější rozhodne zašlapat do země i vás,. Proto je třeba utáhnout opasky, zatnout zuby, nebát se a nedat se. Zatím nás to stojí a bude stát pouze peníze, na východ od nás je však cena za svobodu vykoupena lidskými životy. 

Jsem přesvědčen, že nás čeká těžký rok. Zda bude lepší, či horší je velmi nesnadné odhadnout, každý však můžeme přispět minimálně tím, že nebudeme zpochybňovat demokraticky zvolené zástupce a budeme pracovat a vzdělávat se.