Klínovec: Manuál pro zmatení nepřítele, nebo jen běžná česká realita?

Přiznám se, že na Klínovci jsem nikdy nebyl. Možná je to chyba, ale po přečtení posledních zpráv o dění v tamních lesích si nejsem jistý, jestli bych tam vůbec trefil a jestli by mě za to rovnou nezavřeli.

Čtu si článek o nějaké propojovací cestě a čím víc se snažím pochopit, o co tam vlastně jde, tím víc mám pocit, že jsem se omylem ocitl v nějaké surrealistické hře.

Na začátku to vypadá jednoduše. Někdo postavil cestu. Dobře. Někdo to pak po česku za tepla udal. Policajti, státní zástuoce, žaloba, soudy, klasická mňamka. Pak ale přichází první zvrat. Na scénu nastupuje Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) a maluje obraz zkázy. Cesta prý způsobila nevratné škody, les umírá a potrvá staletí, než se z toho příroda vzpamatuje. Zní to vážně. Člověk si představí kráter po meteoritu, spálenou zemi, totální devastaci. Na základě tohoto posudku (predikce budoucího stavu..jako vážně) dokonce soud někoho odsoudil. Fajn, říkám si, tak to asi byl opravdu průšvih.

Jenže na scéně se objeví další instituce, tentokrát Výzkumný ústav lesního hospodářství (VÚLHM), což zní taky dost důležitě. A tihle odborníci říkají pravý opak. Byli se tam prý podívat po několika letech a? Nic. Žádná apokalypsa se nekoná. Les stojí, stromy rostou, voda teče, ptáčci zpívají, srnky koušou travičku. Prostě normální lesní cesta, jakých jsou v republice tisíce.

Moment, takže komu mám věřit? Jedna parta špičkových expertů tvrdí „katastrofa“ a druhá parta špičkových expertů říká „v pohodě“. To jako vážně? To si prostě hodili korunou? Jako laik, který sedí stovky kilometrů daleko, jsem teď totálně ztracený. Připomíná mi to scénu ze staré komedie, kde se dva doktoři hádají nad pacientem, jestli mu mají uříznout levou, nebo pravou nohu, a každý má pro to svůj neprůstřelný vědecký argument a každý by chtěl řezat.

A to jsem si myslel, že větší zmatek už být nemůže. Omyl. Do hry vstupují další úřady. Trestní soud v Karlových Varech na základě posudku o katastrofě vynese odsuzující rozsudek. Ale hned vzápětí se ozve Krajský úřad – tedy nejvyšší správní orgán v regionu – a prohlásí, že ta cesta vlastně ani žádné povolení nepotřebovala.

Čtete to správně. Soud vás potrestá za něco, co jste podle jiného, a zřejmě i příslušnějšího, úřadu vlastně ani dělat nemusel, ale když už jste to udělal, tak se zas tolik nestalo. To už není jen spor. To jsou vyhozený pojistky v našem právním státě, či přímo systémový zkrat. Jak může v jednom státě, v jednom kraji, existovat takhle protichůdný výklad zákona? Co to je za humus?

A právě když si myslím, že absurdita dosáhla vrcholu vrcholů, přijde závěrečná pointa, kterou by nevymyslel ani Franz Kafka. V tom samém lese, který je předmětem soudních bitev a apokalyptických vizí, se teď naplno těží dřevo. Tisíce kubíků. A víte, co je prý největší překážkou pro dřevorubce? Že ta slavná přístupová cesta je úzká a nebezpečná a náklaďáky se na ní sotva vyhnou.

Takže se tu vedou roky trvající spory o cestu, která měla zničit les, zatímco v tom lese se vesele kácí a největší problém je, že tam chybí pořádná cesta, aby se to dřevo dalo bezpečně odvézt.

Upřímně, já už nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Z dálky to vypadá jako neuvěřitelný chaos, kde levá ruka neví, co dělá pravá, a selský rozum si vzal dovolenou. Případ na Klínovci není o nějaké lokální cestě. Je to fascinující (a trochu děsivá) ukázka toho, jak může být státní aparát nepředvídatelný a sám sobě protichůdný. A já si jen kladu otázku: je tohle jen nějaká místní anomálie, nebo takhle funguje celé Česko?