Biohazard McDonald

Další kousek ze života Alexe, se kterým jste se už mohli setkat v jeho úvaze o Velký lásce... Po přemýšlení o Velký lásce se Alex vydal na Broadway:

Tak jdu dneska po naší Broadwayi celkem monotóní chůzí, nezrychluju ani nezpomaluju. Černý brejle, plivu na zem a koukám, jak se flusance vsakujou do horkýho letního betonu. Jak tak jdu a míjim anonymní postavy bez barev a příběhů, užívám si svoje brejle a pomocí nich se každýmu alespoň trochu zajímavě vzezřejícímu člobrdíkovi můžu vnořit do očí a následně do mysli. Občas je to fakt masakr, co v těhle myslích vymyšlenejch lidí ve vymyšlenym městě objevíte. Některý karikatury toho, co jsou, jsou přesně to, co jsou, ale některý lidi sou úplně jiný, než se zdaj.

Pod dlouhejma blond vlasama s decentně namalovaným fejsíkem a v křiklavě červenym kabátku a minisukni se může takhle skrejvat pankerka, která je už jen nasraná, že nemá dlouho co jíst a tak se prostě sbalila, zavzpomínala na roky na ekonomce a vyrazila do banky, aby jí tam dali nějakej džob. Voplešlej vysokánskej chlápek s igelitkou zas vůbec není tak nudnej, jak vypadá podle vytahanýho šedivýho svetru a nahrbenejch zad. Jeho vocásek dlouhejch vlasů dává pozorovatelům v černejch brejlích nahlídnout do spousty vesnickejch kultůráků, jak s klukama vypil 10 půllitru uniformní desítky a nechal svý tělo zvlhnout a zasmrádnout ve strašný parketový trsačce. Přestárlá paní, která se vetše belhá do tramvaje žalostně skroucená po boku francouzský hole, bejvala nádhernou taneční mistrovou, než její elegantní manžel, ne nebodobnej Oldřichovi Novýmu, umřel na předávkování práškama na spaní koncem roku 68. Od tý doby už paní není vůbec šťastná. Jenom žije, každý ráno vstane, uvaří si slabý kafe, ustele postel. Jednou za 3 tejdny projede všechny alba s fotkama, který doma má. Už jí nic dobrýho nečeká, ale přitom nechce umřít. Jsou to smutný příběhy, smutnejch nenaplněnejch životů.

Jak tak koukám na tuhle paní, uvědomuju si magickou sílu svýho pohledu zpozačernýho skla. Pouštím si rachot do sluchátek a na zastávce pod skleněnou střechou je za normálních okolností určitě pekelný, ale teď příjemný, vedro. Jsem sfetovanej svýma brejlema a těma lidma okolo. Točí se mi hlava a na sedátku z lisovanejch odpadků propadám podivnýmu snění. Jsem starej a vůbec netušim, co se to kolem děje. Může mi bejt tak kolem stovky, bydlim v ultramodernim bytě, ale připadám si tam ztracenej, někdo na mě mluví a sice poznávám svůj rodnej jazyk, ale vůbec mu nerozumim. Vim, že mám nějaký děti, ale za zlatý prase si nevzpomenu, jak vypadaj. Pamatuju se na rybník, kolem kterýho jsem chodil do školy, na příběhy z Kačerova a na souseda, kterej se vozí ve svým miniaturním vláčku na zahradě a to prosím, je mu určitě přes 50.

Naštěstí se rychle probouzim. Možná sem nespal a omdlel v tom vedru. Vůbec není příjemný, jak sem si myslel a tak rychle vypružim svoje pořád ještě docela silný nohy a na dva dlouhý kroky se přesouvám pod krásnou mladou lípu a když mám pocit, že už mě nohy neunesou lehám si na krásně studenou trávu. Byl to fakt biohazard. Po chvilce orgasmickýho ochlazení svěží trávou a stínem poznávám, že začínám fungovat, protože si všímám těch nejhezčích nohou na světě, vedoucích ze žlutý sukýnky. Po čtyřech se plížím k majitelce těch nohou. Má černý rovný vlasy, skoro stejně dlouhý jako božský nožky. Když už jsem skoro pod ní, natáhnu ruku a lehce ukazováčkem přejíždím po dolním pásku jejích určitě voňavejch kalhotek. Jelena (tak se určitě tahle kočka menuje) ale za dlouhou a úžasnou vteřinu rozhýbe svoje rozkošný půlky a nastupuje do autobusu číslo vosum. Moje nehmotný já se tak zase v klidu vrací od odvážný výpravy tam, kam patří, do těla, který pořád parkuje pod chladivou lípou. Poležim si ještě pár minut a uvědomuju si, že je vhodnej čas zapálit si cígo. Je mi bezdůvodně skvěle a myslim na tu holku, kterou sem viděl jen zezadu a jen pár vteřin. Nebyl to přelud?

Po chvíli se zvedám, sbírám z obličeje spadlý brejle a přecházim přes ulici do Mekáče, kde si dám cheeseburger, kterej vlasně vůbec nemám rád. Aspoň, že automatem namixovaná Cola mi dělá dobře. Má hlava už je vlivem ledovýho nápoje celkem v pořádku. Kdo sakra byla ta holka…