O co vám všem zase jde? Já digitalizaci stavebního řízení vůbec neřeším a prostě stavím!

Přestože v žádném případě nepatřím mezi příznivce České pirátské strany (tzv. „Pirátů“), mediální humbuk, který se v posledních dnech a týdnech spustil kolem jejího předsedy, pana Ivana Bartoše, mi bez přehánění až vyrazil dech.

Skutečně, stávajícího ministra pro místní rozvoj a místopředsedu vlády právě pro digitalizaci, je mi téměř až líto. Místo toho, aby byl oceňován za to, že jako jeden z mála (ne-li jediný) ze stávajících ministrů vlády Petra Fialy má opravdovou snahu a činí reálné kroky v rámci digitalizace státní správy, je naopak za tuto svou činnost kritizován a až haněn. Přitom každý, kdo v rámci státní správy zažil zavádění jakékoliv IT novinky do praxe, moc dobře ví, že ani jedna z nich se nikdy neobešla bez svých tzv. „porodních bolestí“, že zkrátka pokaždé nějakou tu chvíli trvalo, než se všechny „mouchy“ podařilo postupně vychytat.

A třeba až jako naprostá „podpásovka“ vůči panu ministrovi mi přišly úvodní televizní reportáže ze spouštění nově digitalizovaného systému, kdy úředník stavebního úřadu ve své kanceláři, pod dohledem až „armády“ televizních štábů, jejich kamer a mikrofonů, „demonstrativně“ ťukl do klávesnice počítače, aby za následného nekonečného kroucení své hlavy a s patřičným komentářem, navíc během pomyslné „pikosekundy“, ihned, téměř až jako „na objednávku“ všech přítomných novinářů, sám „vyhodnotil“, že takhle tedy rozhodně ne, že tohle bude opravdu velký průšvih, že tohle se tedy vážně nepovedlo...

Nevím jak vám, ale mně osobně už toto úvodní mediální „divadlo“ přišlo jako hodně přes čáru. Kam se třeba poděla jakási elementární loajalita státního úředníka vůči svému „nadřízenému“, navíc přímo panu ministrovi? V následujícíh dnech a týdnech jsem dokonce nabyl pocitu, že každý další odhalený nedostatek nově zaváděného systému je dotyčnými úředníky oznamován až s jakousi škodolibou zlomyslností, ve smyslu: „No, jenom se sami podívejte, co dalšího „jim“ nefunguje“. Tedy, žádné „my“, žádná pomyslná „společná loď“ zástupců stavebních úřadů a představitelů Ministerstva pro místní rozvoj, žádné „kopání za jeden společný tým“, ale výhradně selekce ve smyslu „my“ (dobří a hodní) a „oni“ (špatní a zlí).

Nevím, možná jsem v tomto směru „staromódní“, naivní, nezkušený a určitým svým způsobem až „hloupý“. Co se konkrétně stavebnictví týče, jsem totiž ryze praktický člověk. S trochou nadsázky lze až říci, že ať se na ministerstvech, respektive stavebních úřadech, děje cokoliv, já nic z toho neřeším a za všech okolností stavím, buduji, prakticky vytvářím. „Stavařinu“ mám zkrátka v krvi odmala, miluji ten pocit z finálního pohledu na definitivně dokončenou stavbu. Neznám krásnější pocit!

A je tomu tak i tentokrát, kdy jsem opět v plném stavebním „nasazení“, možná proto jsem vůči aktuálním problémům s digitalizací stavebního řízení shovívavější a patrně se ne až tak dokáži vcítit do současných pocitů všech budoucích „stavitelů“, kteří jsou teprve ve fázi „papírování“. Nemyslím si ale, že by v tom z mé strany bylo něco zlého, to určitě ne, popsal bych to spíše asi tak, že si nyní pouze o něco více vnitřně užívám ten pocit, že mohu aktuálně stavět, budovat, když vím, že ti ostatní to budou mít nyní, díky problémům s digitalizací, patrně o něco složitější, zdlouhavější, časově náročnější. Tak mi to, vy všichni, kteří jste aktuálně teprve tzv. „na čekačce“, prosím, odpusťte, v žádném případě to není nic proti vám, to ani v nejmenším!

Přiznám se, že jednou z motivací k napsání tohoto blogu byla má aktuální nefalšovaná, čirá, ryzí radost. Jako rodina jsme totiž právě ve více než dvou třetinách stavby našeho domu (fakticky „finišujeme“) a já již v tuto chvíli bezpečně vím, že mi „klapnul“ můj soukromý „vynález“, konkrétně jakýsi „spací sklípek“, chcete-li. Záležitost od samého počátku stavby hodně vyvzdorovaná, neboť se na ni pohlíželo jako na naprostou „magorárnu“, totální nesmysl, ale opak je pravdou. Funguje to! V mém „spacím sklípku“, tedy ve třech zcela funkčních, plnohodnotně vybavených a patřičně koncipovaných místnostech, určených k pohodovému přenocování v tropických dnech, jaké u nás zažíváme v posledních dnech a týdnech, je totiž aktuálně, kdy venkovní teploty atakují „třicítku“, navýsost příjemných 19,5 stupňů!

Dokážete si proto asi představit mou aktuální radost z toho, že něco, od čeho mě od samého počátku všichni odrazovali, neboť to považovali za naprostou zbytečnost, za totální hloupost, doopravdy funguje, navíc přesně tak, jak jsem si představoval a téměř až vysnil. Od prvotního zahájení stavby jsem si stál za svým konceptem a bezvýhradně mu věřil, ač jsem jím šel fakticky „proti všem“. Tento přístup mám rád nejen ve „stavařině“, ale i v životě obecně. Pevně věřím a doufám, že podobné pocity nefalšované radosti a vnitřního štěstí budou nakonec zažívat i všichni ti, kterých se právě v těchto dnech dotýkají problémy v rámci digitalizace stavebního řízení.

Já aktuálně stavět mohu, proto vám všem ostatním ze srdce přeji, ať co nejdříve stavíte i vy!

S přátelským pozdravem,

mravenec Jáchym, mraveniště v katastru obce Dolní Újezd, 150 metrů od zastávky autobusu směrem k lesu (metr a půl vpravo od lesní pěšiny)