Povídka "Maminka" vyšla v knížce "Když syn píše líp než máma" a většina čtenářů ji vyhodnotila jako mou nejpovedenější. Snad zaujme i vás...
"No tak, Franku...," usmála se Emily na manžela. "Musím už opravdu vstávat. Dneska mám fakt nabitej den."
Bylo pět hodin ráno a Frank nechtěl přestat líbat Emilyno rameno.
"Jsi nějakej čilej, ne?"
"To víš...," prohodil Frank. "Když nemusím do práce... Ale radši bych byl, kdyby se Sára už uzdravila."
"To já taky," špitla Emily, políbila ho a šla do koupelny. Bylo půl šesté ráno...
"Franku, tak já jedu. Musím ještě k sobě do kanceláře. Něco jsem si tam..."
"Zapomněla, viď?" usmál se Frank. "Jako vždy."
"Jo, jako vždy," povzdechla si Emily. "Pojedu k sobě do kanceláře a pak přes půl města zase zpátky do centra. Musím tam být přesně na devátou. Je to velkej klient, víš?"
"Nevím, ale... miluju tě!" usmál se na ni Frank a na rozloučenou ji políbil.
"Já tě taky miluju... A zvládněte to tady se Sárou!"
"Bez obav."
Bylo půl deváté...
"Tati, mamka už odjela?" zeptala se právě probuzená osmiletá Sára.
"Jasně, mamka je už v práci," řekl Frank. "A my tu dneska zase budeme válčit spolu, když seš nemocná a..."
"A nemusím do školy!" usmála se Sára a kýchla.
"A nemusíš do školy...," přitakal Frank. "To máš radost, co?" řekl a postavil hrnek s horkým čajem na Sářin noční stolek.
"Brr...! To bylo... hnusný!" ušklíbla se Sára, ale všechno vypila.
"Koukej si zalézt pod peřinu. Musíš se vypotit, víš?"
"Hmm...," zamumlala Sára a přikryla se peřinou. Frank zmizel v koupelně. Vyčistil si zuby a oholil se.
"Tati, co je to vé té cé?" křičela mezitím Sára z postele přes celý byt.
"Vé té cé?" zamyslel se Frank. "Nevím. Asi nějaká značka. Nebo zkratka. Tak něco. Jak si na to přišla?"
"Jen tak!" zasmála se Sára. Bylo půl desáté ráno... V hale zazvonil telefon.
"Prosím... Kdo volá? Ááá, to jsi ty, Jime. Cože?" podivil se Frank. "To myslíš vážně? Jasně, hned ji jdu zapnout. Měj se, Jime." Frank položil nervozně telefon a okamžitě běžel do obýváku zapnout televizi.
"Úúúú!" vykřikl zděšeně. "Panebože! Panebože!"
"Co se stalo, tati?" zeptala se překvapeně Sára, když přišla do pokoje.
"Ale nic, Sáro... Jenom..." Frank nevěděl, co má říct. "A vůbec, proč nejsi v posteli? Upaluj zpátky pod peřinu!"
Sára se na něj trochu zamračila a ještě chvíli soustředěně sledovala obrazovku, když v tom vykřikla: "Tati, vé té cé! Vé té cé!" Prstem přitom ukazovala na obrazovku.
"Cože?" podivil se Frank.
"No, vé té cé, přece!" smála se Sára vítězoslavně, odběhla k sobě do pokojíčku a hned se vrátila. "Podívej, tati, tady: vé té cé." Frank se na chvíli přestal věnovat obrazovce a vzal si od Sáry menší notes, který mu podala.
"Podívej: vé té cé!" smála se Sára a prstíkem ukazovala na tři písmena, napsaná na horní polovině stránky.
"Ano, vé té cé...," zašeptal překvapeně Frank. "Ale to je přece..."
"Ano! Je!" zasmála se Sára. "Vždyť přece víš, jak je mamka zapomnětlivá."
Frank byl jako opařený a jen tupě zíral na záznam na stránce: WTC - 9:00. V tu chvíli vší silou zaťal zuby a zoufale se podíval na Sáru. Oči se mu zalily slzami a diář jeho ženy Emily mu vypadl na koberec. Vrhl se k obrazovce a rukama se jí zoufale dotýkal.
"EMILY!" vykřikl bezmocně a i přes potoky slz, řinoucí se z jeho očí, zřetelně viděl, jak se i druhá věž World Trade Centra řítí k zemi...
