Kdo se bojí zveřejnění parkovacího tajemství?

Rychlost, s jakou jsem byl některými představiteli ODS po zveřejnění článku týkajícího se mého více než 8 let starého dědictví bez jakékoli diskuze vyzván k rezignaci na kandidaturu, je velmi podivná a zarážející.

A stojí za zamyšlení.

Jako člen ODS od roku 1991 jsem s ní prožil všechny kauzy. Od těch mediálních až po ty reálné. Proto si dovolím rekapitulaci té aktuální.

V médiích jsem byl v minulosti propírán a všelijak nálepkován opakovaně. Chodily na mě různá udání a podněty. To vše vedlo k tomu, že jsem v minulosti musel i s otcem (a dalšími členy rodiny) několikrát vysvětlovat majetkové záležitosti na policii či finančním úřadu. To sice tenkrát nebylo nic příjemného, tatínek se na mě hodně zlobil, ale na druhou stranu jsem byl opakovaně a různými orgány prověřen s výsledkem, že nebyla vznesena žádná pochybnost o zákonném nabytí majetku.

Zůstaly pouze články a mediální nálepky, které mi „moji fanoušci z řad politických oponentů“ zejména na sociálních sítích často a rádi celé roky znovu a znovu nalepují na záda.

Samozřejmě se tak dělo i před čtyřmi lety, kdy jsem kandidoval do zastupitelstva Prahy 1 také, a letos znovu hned od března, když jsem oznámil kandidaturu. Byl to takový kolorit, kdy místo aby se mnou soutěžili v argumentaci či pohledu na správu Prahy 1, snažili se mě dehonestovat starými články. Jinak byla ale situace normální. Když jsem na začátku jara ohlásil kandidaturu na starostu, novináři připomněli, že moje jméno vyvolává kontroverze a byl jsem v minulosti spojován s několika kauzami. Proti takové novinařině nemůžu nic namítat, protože jde o popis reality. Navíc bylo korektně dodáno i to, že se nikdy žádné podezření neprokázalo, ani jsem nebyl v těchto souvislostech nikdy z ničeho obviněn. Jinak se ale ani před čtyřmi lety, ani letos na jaře žádné mediální „hnojomety“ spojené s mým před více než 8 lety zděděným majetkem nerozjely. Před 4 roky kdy jsem také kandidoval, stejně jako letos na jaře, a seznam mého zděděného majetku byl znám.

Co se stalo nyní tak přelomového?

Před měsícem jsem se začal intenzivně zajímat o prapodivnost, která podle mého názoru zaslouží transparentnost a zveřejnění. O to, komu a na základě čeho Městská část Praha 1 během několika let rozdělila více než tisíc parkovacích oprávnění mimo oficiální pravidla. Dovolím si to nazvat – pod rukou. Více si o této mé aktivitě přečtěte zde: https://medium.seznam.cz/clanek/filip-dvorak-parkovaci-zahada-na-praze-1-291962

Jak vidíte, zveřejnil jsem to na serveru SEZNAM 29.6.t.r., až 14 dní poté, kdy jsem se s dotazy oficiálně obrátil na Radu Prahy 1. Vyzýval jsem je ať kápnou vůči veřejnosti božskou.

Domnívám se, že veřejnost má právo vědět, kdo takovou výhodu získal a z jakého důvodu – roční poplatek za takovou kartu bez podmínek činí jen 100 Kč!

Jako obyčejný občan, jsem předtím vznesl podle zákona 106/1999Sb žádost a získal anonymizovaný seznam registračních značek, kterým bylo parkovací oprávnění přiděleno. Díky tomu vím, že jich mezi lety 2017-2024 bylo vydáno celkem 1044. Následně jsem interpeloval na jednání zastupitelstva Prahy 1 a žádal o odtajnění uvedených registračních značek a zveřejnění kdo a proč tuto výhodu získal.

Naše radnice, která těmito údaji disponuje jako vlastník těchto oprávnění již téměř měsíc mlčí.

Pokud bych získal důvěru občanů a stal se starostou, měl bych možnost se dostat ke konkrétním údajům a ověřit, jak celý systém fungoval. To evidentně vyvolalo u některých lidí velké zděšení. Stačí si vzpomenout na kauzu s parkovacími oprávnění na pražském magistrátu. Přečtěte si třeba zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-urednik-rozdal-sobe-i-politikum-vip-parkovacky-neni-to-protizakonne-rekl-267873

A od chvíle, kdy jsem začal na parkovací tajemství ptát, se začaly dít věci.

Poté, co jsem vznesl veřejnou interpelaci na zastupitelstvu ve věci parkovacích karet se ozval SEZNAM. Pak přišla série mediálních článků. Byly v nich sice samé staré věci přibarvené fabulacemi a vyloženými nepravdami, v některých i vyložené lži a nesmysly, ale čelil jsem tlaku, jako kdybych byl v pozici starosty aktuálně zadržen policií.

Bezprostředně poté začal tlak některých představitelů ODS na mé odstranění z kandidátní listiny. Prohlášením do médií, které navíc obsahuje nepravdy, bez předchozí diskuze, bez projednání v příslušných orgánech strany. To vše přesto, že se pouze objevily mediální články o orgány státu prověřených záležitostech. Nejde o nic nového, nejsem z ničeho obviněn, nejsem trestně stíhán.

Za 35 let svého působení v ODS takto ODS nikdy nejednala, natož v období okurkové sezóny. Najednou nešlo počkat pár dní na projednání v kolektivu dotčených a vyvodit závěry. Takový spěch jsem nezažil ani při výživnějších kauzách ODS - kampeličce či bitkojnech.

Nechci nikomu podsouvat motivy. Ale jako člověk si kladu otázku, zda jde skutečně jen o souhru náhod. Zda je opravdu pouhou náhodou, že právě ve chvíli, kdy jsem začal otevírat otázky, které mohou být pro některé nepříjemné, se proti mně rozběhla koordinovaná vlna útoků.

Odpověď neznám. Vím ale jedno. Nenechám se zastrašit ani odradit novinovými články ani zákulisními tlaky. Budu neústupně trvat na zveřejnění všech údajů spojených s kupčením s parkovacími oprávněními. Kdo ví, kdo všechno ze těch, kteří nyní po mě jdou, byl součástí toho parkovacího komlotu?

Mohl bych si užívat života. Já se ale místo toho rozhodl, že chci raději pomoct Praze 1, která je mým celoživotním domovem. Aby se zde dobře žilo. A pokud některé mé otázky někomu vadí, je to pro mě spíše důvod je klást dál. Ve prospěch občanů Prahy 1, od kterých jsem v posledních dnech dostal obrovskou podporu. Moc si jí vážím a děkuji za ní. Je pro mě motivací a energií do další práce. Kdybych se bál jakýchkoli důsledků, jistě bych mohl raději sedět doma a neběhat po ulicích.