Způsobil knihtisk upalování čarodějnic?

Za minulého režimu jsem slýchal, že vzdělání a šíření informací vede automaticky ke správnému názoru v politice a k pravdě vůbec. Dnes se ale nezdá, že by šíření informací na sociálních sítích vedlo k rozumným názorům.

Dnes pozorujeme, že v knihkupectvích můžeme najít knihy prakticky od všech nositelů Nobelovy ceny za literaturu a dalších světových spisovatelů. Ale na druhé straně i spoustu nesmyslů a poklesné literatury. Zdá se tak, že šírení informací nám zpřístupňuje na jedné straně absolutní špičku kvality, ale na straně druhé i podprůměrný škvár.

Na sociálních sítích je to ještě horší. Knihu vám nevydá leckdo, nakladatelství jsou celkem náročný filtr, i když jak které, že. A pokud si chcete vydat knihu sami, jde to, ale připravte si třeba sto tisíc. A to je taky filtr. A je to fuška ji napsat. Ovšem na sociálních sítích napíšete status nebo komentář zcela zdarma a za pár vteřin, ne za rok či několik let jako knihu. Takže kvalitní názor aby člověk na sociálních sítích pohledal.

Upalování čarodejnic (Wiki free picture).

Nebo když existovaly jen filmové foťáky a fotografie se šířily nejvíce časopisy, byla kvalita fotografií v mediálním prostoru slušná. Soukromové fotografie zůstávaly doma a jejich množství bylo limitováno z dnešního hlediska těžkopádným získáváním (vyvolávání filmů a fotografií nebo fotolab). S digitálními fotoaparáty a pak zejména s foťáky v mobilu za podpory internetu se sice začaly hodně šířit skvělé fotografie, ale fotografický „odpad“ snad ještě mnohem víc.

Vynález knihtisku v roce 1447 velmi zrychlil a usnadnil tisk nejen sebou samým, ale i tím, že značně podpořil rozšíření papíru. Předtím se psalo převážně ručně a to na pergamen, na který se píše tak 3x pomaleji než na papír. Na pergamen se tisknout nedá. Pergamen se dělal ze zvířecí kůže, třeba kravské, ale z jedné krávy se dalo vydolovat pergamenu jen na 8 stran. Takže to bylo šíleně drahé, i kvůli tomu, že se velká kniha opisovala asi rok. A zdobená stála jako domek.

Psaním na papír se vše zrychlilo, ale i tak přepsat knihu trvalo asi půl roku. (Věřím tomu, protože jsem jako puberťák přepisoval z knihovnu půjčenou Taktiku a strategii v lásce dr. Plzáka.) To masové šíření knih neumožňovalo, ale kombinace knihtisku a papíru stlačila výrobu jednoho výtisku knihy řádově na hodiny. A tisknout mohl každý, ne jako dříve jen ti, kdo měli nádherný rukopis.

Starodávná podoba knihtisku (Wiki free picture).

První se tiskla pochopitelně Bible. Ale v roce 1486 došlo i na tisk knihy Kladivo na čarodějnice dominikánského mnicha Heinrich Kramera, která popisovala jak zatočit s čarodějnicemi. Byla v latině, takže se šířila prakticky jen mezi vzdělanci a mnichy. Ovšem v pozdějích desetiletích a staletích byla mnohokrát vydána i v jiných jazycích, takže se šířila i mezi lidem. Čarodějnické procesy probíhaly i před knihtiskem, ale neměly masovou podobu. Masový ráz jim dodalo několik faktorů, třeba změna charakteru vesnice na sklonku středověku, kdy se posilovaly vazby mezi lidmi a tak nabývalo na důležitosti sociální postavení. Ale důležitým faktorem tu byl i knihtisk a masové šíření papíru.

Tak se opět projevuje fakt, že technologie mají poměrně neutrální charakter. Nejsou v podstatě ani špatné ani dobré, ale jsou zesilovačem toho dobrého či špatného v lidech. Je ale fakt, že některé technologie mají spíše dobré a některé spíše špatné dopady. Nedovedu si moc představit třeba zneužití pencilínu, ale na druhé straně si pozitivní vliv jedů představujeme hůře, i když existuje.

Na souvislost čarodějnických procesů a knihtisku upozornila Kerice Doten-Snitkerová z amerického institutu Santa Fe Institute v Novém Mexiku a její kolegové.