- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pěkný článek, který potvrzuje moje tvrzení, že ( všechno je podvod, jen mléko je čistá voda) Za 100 let jsme se posunuli v bádání o velký kus kupředu, takže ohyb světla by už neměl být podstatou "pudla", ale asi je. Stále se diskutuje o platnosti STR a OTR. Když se podíváte na Albertovy rovnice, skoro všude se vyskytuje rychlost světla "c", a tady je ta chyba. Světlo je elektromagnetická vlna, tedy i rychlost je rychlost vlny a ne stálá rychlost částice ( fotonu) Fotony jsou relativně na místě, pohybuje se pouze světelná energie. Chápu, že se nemůžete oprostit od Einsteina, ale jiná cesta není. Pokud budete "učitel" musíte Albertovy teorie hájit, jestliže chcete být badatel, je lepší se oprostit a hledat jinou cestu.
Jedinou jinou cestou je najít experimenty, kde se opakovaně prokáže, že Einsteinovy rovnice neplatí.
Vědci se už pokusili takových experimentů připravit pěknou řádku, ale vždycky to vyšlo tak, jak Einsteinovy rovnice určily.
Příklad s tužkou je nešťastně zvolený, protože k posouzení vůbec nepotřebujeme "hmat", stačí nám jen a pouze jediný senzor - "zrak".
Stačí porovnat obraz tužky celé na vzduchu, s tužkou zcela ponořenou pod vodu. Uvidíme, že nad vodou je rovná. Pod vodou je rovná... takže "zlomení" není vlastností tužky ale přechodu prostředí.
No, a o tom to je. Jen s tím hmatem si to umíme představit, pro představu deformací podle teorie relativity nemáme vhodné smysly, to chtěl autor říci.
Ta tužka ve sklenici je jasně zlomená. To přeci vidí každý.
A když ji vytáhneme, doputujeme časoprostorem do okamžiku, kdy ještě zlomená nebyla.
Možná by bylo dobré také ukázat, že pokud bychom tu relativistickou "tužku" vybavili klouby a omotali kolem sklenice (předpokládejme, že by délka tužky byla přesně pi.d sklenice), tak by její délka s rychlostí rotace kolem sklenice opravdu klesala, mezera mezi konci se zvětšovala.
Tohle je reálný problém - například u GPS se musí zacházet nejen s rytchlostí plynutí času (družice musí mít například trochu podladěné vysílače), ale i se synchronizací současnosti.
To jo, ale já zatím pro jednoduchost blogu zůstal jen u STR.
Hlavní problém teorie relativity a její dilatace vidím v tom, zda je dilatace času existuje pouze pokud se soustavy vůči sobě pohybují (tím pádem je zdánlivá), nebo dojde ke skutečnému časovému posuvu, který existuje i pokud soustavy své rychlosti "srovnají". Jaký je prosím tvůj názor?
Problém je v tom, že ty inerciální soustavy nemají stejným způsobem nastavenou současnost. Protože utíkají pořád pryč, nikdy se už stejná místa nesetkají a tudíž nezjistí, kdo měl s měřením pravdu.
"Srovnání rychlostí" znamená, že pozorovatel přeskočí do jiné inerciální soustavy. Tam zjistí, že pravdu měl ten, kdo byl v té nové soustavě od počátku experimentu a rychlost neměnil. Přeskočivší pozorovatel tedy zestárne méně, než kdyby zůstal po celou dobu ve stejné soustavě.
Tohle se dá měřit, pokud se nějaký objekt nechá dost rychle kroužit - například v družici, s dost přesnými hodinami stačí i obletět Zemi letadlem.