Taky jste si v socialistické školní jídelně cpali maso do kapes?

Ten synek je snad po mně. Já to tedy dělal v osmi a on v šestnácti. Žena mu do školy udělala koláč s meruňkami (které miluju) a on....

Ale začněme mnou ve věku osmi let a s mými obědy ve školní jídelně základní školy na ulici Ostrčilově v Ostravě, a to v hlubokém socialismu. Byla to experimentální škola a asi experimentovali i v jídelně s masem, ve smyslu zkusíme, jaké nejhnusnější maso děti ještě sní. :)

Maso bylo často hodně tučné, místy bez chuti a tvrdé. A tak jsem zvolil dětskou obranu proti dozoru učitelů v jídelně, kteří hlídali, abychom všechno snědli, a tajně jsem dával maso obalené omáčkou do kapes kalhot. Malý problém byl v tom, že jsem ho tam často zapomněl, což pochopitelně zjistil dozor domácí, tedy máma. Ostatně těžko to přehlédnout i v případě, že jsem maso po cestě někde vyhodil, když byla kapsa celá od omáčky, že?

Tímto „úžasným“ masem z jídelny se mi vytvořila dost velká alergie na maso. Máma to pochopitelně zjistila, když nám vařila víkendové obědy, neboť jsem maso začal odmítat. Ona to pochopila a zkusila mi uvařit párky, že je to maso, co maso moc nepřipomíná. Ovšem to už má alergie na maso byla taková, že jsem nedal ani ty párky.

To už ale mámu rozpálilo do běla, zatáhla mě do koupelny a tam se snažila mi ty párky strčit do hu.... do pusy. Pamatuju si ale, že můj odpor byl zásadní a bitvu jsem vyhrál. :) Jen se mi vryla v té situaci do paměti „fotka“ naší koupelny s oválnou vanou a červeným kotlem, pod kterým se topilo uhlím. Už si nepamatuju, jak se to dál vyvíjelo, ale maso jím dnes normálně, a dobré párky přímo miluju.

A co ten můj synáček? Tuhle jsme našli meruňkový koláč, který dostal na svačinu, celý plesnivý. Hrůza, já ho totiž tak miluju. Tedy synka taky, ale teď mluvím o té meruňkové baště. :)