Stvořil vesmír pro nás bůh?

Tzv. antropický princip říká, ve své silné verzi, že se vesmír nutně vyvinul tak, aby v něm mohl vzniknout inteligentní život. Mnoho lidí v tom vidí boží záměr, nebo alespoň záměr mimozemšťanů.

Tenhle výklad podporuje zjištění fyziky, že i velmi minimální změna základních fyzikálních konstant, jako třeba rychlosti světla ve vakuu, Planckovy konstanty, by změnila fyzikální a chemické vlastnosti naše vesmíru tak, že by v něm nemohl vzniknout život. Vytváří to dojem, jakoby tyto konstanty byly úmyslně nastaveny pro nás.

Jemné "nastavení" je pravda, ale je třeba uvést upřesnění. Ten život, který známe, by opravdu nemohl bez takového nastavení konstant vzniknout, nemohli bychom vzniknout my. A protože nemáme k prozkoumání jiný vesmír, s jemně či hodně změněnými konstantami, nebo dokonce se zcela jinými typy konstant, jinými částicemi a jinými silami než elektromagnetickou, silnou, slabou apod., nemáme nejmenší tušení, zda by v případě, že by se náš vesmír vlastnostmi velmi lišil, jestli by v něm vznikl život.

Nemůžeme ze znalosti jednoho specifického nastavení soudit, jaké struktury by vznikaly či nevznikaly v jinak nastaveném vesmíru nebo v jiných vesmírech. Kdo si myslí, že ve vesmíru s jinými vlastnosti, jinými částicemi a silami, prostě s jiným "stavebním materiálem", není možné stvořit inteligenci, je jako Eskymák, který si myslí, že když není kolem spousta sněhu, není možné postavit žádné obydlí.

Nejenže z jiného materiálu, než je sníh, je možné postavit dům, ale třeba z cihel je možné postavit daleko lepší a větší dům než ze sněhu. Z jiných materiálů lze postavit vysoké věže. Stejně je možné, ba pravděpodobné, že některé varianty velmi odlišného vesmírného "materiálu", dávají možnosti vytvořit dokonalejší život, daleko vyšší inteligenci, nebo dokonce vlastnosti, které překračují to, čemu my říkáme vědomí.

Slabý antropický princip sice platí, neboť fyzikální zákony a počáteční podmínky před vznikem vesmíru (plus možná zákonité vnější vlivy v průběhu jeho vývoje) sice dopředu obsahovaly možnost vzniku nás, jenže představa, že to naplánovalo nějaké vědomí je nepodložená a zbytečná. Prostě existovalo mnoho možností, jak vesmír mohl vypadat, možná existuje spousta vesmírů, a v některých z nich život není, v některých je a v některých je něco, co nás kvalitou daleko přesahuje.

Představa výjimečnosti našeho vesmíru a naší výjimečnosti, a z toho pro někoho plynoucí představa ex ante vědomého plánu, jen ukazuje limity lidského rozhledu a uvažování, a lidskou sebestřednost, která si myslí, že když jsme výjimeční pro sebe, musíme být výjimeční i pro vesmír. Každý člověk je pro sebe výjimečný, ale pro většinu ostatních lidi na Zemi je zcela nedůležitý, ba ani o něm neví. Představa naší výjimečnosti, je představa dítěte, které ještě nepochopilo, že existují i jiné lidé. Je to údiv kaluže nad tím, jak je díra, ve které se rozlévá, přesně ušitá oné kaluži na míru. Přesný "střih" tam je, ale to se kaluž přizpůsobila díře, ne díra kaluži.  Antropický princip s představou plánu tak není nic jiného než lidská úzkoprsost rozprostřená do kosmických rozměrů. :-)

Přitom je to jen tak, že když někde není díra, kaluž tam nemůže vzniknout, a kde je velká, může tam být i celé jezero. V každém případě se voda jen přizpůsobí, a představa, že někdo kope díry pro kaluže je zbytečná. Ony totiž kaluže a jezera zákonitě vznikají klidně tam, kde nikdo nikdy žádnou díru neudělal a údolí vznikají zcela přirozeně i bez jakéhokoliv zásahu jakéhokoliv vědomí.