Pane Fikáčku,

samozřejmě, že nemáte pravdu, že vesmír se vyvíjel podle zákonů, které neexistovaly. Problém je totiž v tom, že vesmír se nevyvíjel, protože vývoj je náhodné, opakuji náíhodné řetězení událostí, zatímco vesmír se choval deterministicky právě podle fundamentálních zákonů.

Je jasně vědecky dokázáno, že Velký třesk byl výron energie, která se v milisekundách poté měnila na hmotu podle vzorce E= mc^2. Ta hmota, která vznikala, byly kvarky, elektrony, neutrina a fotony. Nic víc nic míň. Tyto fundamentální částice v tom obrovském, obrovském Velkém třesku byly nanejvýš přesně charakterizovány, třeba kvarky podle vůně, barvy a elektrického náboje - celkem v tom obrovském, obrovském výbuchu vzniklo 36 druhů kvarků, které posléze se složily do atomových jader a spolu s elektrony vytvořily náš svět. Z hlediska el. náboje půlka kvarků dostala náboj -1/3 a druhá půlka + 2/3 přesně odpovídající náboji elektronu, tím následně vytvořily protony a neutrony a nakonec s elektronem atomy.

Jak by se takováto přesná a složitá věc mohla odehrát bez fundamentálních zákonů? A to, že je člověk nedokonale popisuje na věci nic nemění.

Obávám se, že tohle je směs chybných tvrzení, nepochopení blogu a zbytečných informací, které se vůbec netýkají tématu článku. Taková fajn pavěda. Omlouvám se, ale ve svých FB skupinách a v tomto blogu nedávám místo pavědě, takže podobné komentáře budou příště mazány. A nebo raději hned. Děkuji za pochopení.

Když k nám přijel na návštěvu americký astronaut Eugene Cernan, který měl československé předky po prarodičích i rodičích, tak na první tiskové konferenci řekl, že když se ocitl na Měsíci a mohl si bříškem palce zakrýt v natažené ruce Zemi, rozhlédl se po celé obloze a uvědomil si, že Bůh je skvělý inženýr. Tak to vidí i astronomové, kteří dostávají díky nízké rychlosti světla čím dál tím zajímavější poznatky o téměř celé historii vesmíru.

Obávám se, že to nijak nesouvisí s blogem. Kromě toho, že bůh je naivní dětská pohádka.

Stáří vesmíru není určováno z nějakých výpočtů, ale z měření [vzdálenosti galaxií, tempa rozpínání vesmíru, vlastností reliktního záření aj.], čili jde o pozorovatelný údaj.Pokud jde o situaci pozorovatele, který se nachází v galaxii vzdálené od nás 13,2 miliardy světelných let, tak přirozeně neuvidí naši Sluneční soustavu, nýbrž jen to místo, kde Sluneční soustava v jeho souřadné soustavě bude pozorovatelná až za nějakých 10 miliard let [v jeho čase]. Neuvidí ani naši Galaxii, protože ta vznikla teprve 12 miliard let po velkém třesku, ale zato uvidí, co se v prostoru dnešní Galaxie odehrávalo před 13,2 miliardy let.

Fajn banalita, která opět nijak s blogem nesouvisí. Nebylo by něco k věci?

Bezvadny čtení....

Hezky napsáno, jen podotknu, že ve skutečnosti se vesmír může řídit zákony jednoduššími než těmi co máme. Složitě může vypadat jen výsledek. A ono to tak ve skutečnosti i často bývá. Základní princip se většinou řídí Occamovou břitvou, jde cestou nejmenšího odporu a tedy cestou nejjednodušší. Třeba se nakonec ukáže, že celý vesmír jen jedna jediná částice / vlna, která se řítí rychlostí světla mnohodimenzionálním prostorem, který sama svou existencí vytváří a deformuje a kterým křižuje z jednoho konce na druhý, zprava doleva, zepředu dozadu, zevnitř ven z minulosti do budoucnosti a obráceně. ;)

Jednoduššími zákony se fakt řídit nemůže. Už u té gravitace je vidět, jak je novější teorie mnohem komplikovanější než stará. Occamova břitva neznamená absolutní jednoduchost, ale jen lokální jednoduchost, tedy třeba na úrovni obecné teorie relativity je to nejjednodušší ze složitých teorií.

Vesmír fakt není jedna částice a omezení rychlostí světla už neplatí ani v našem vesmíru - viz kvantová provázanost.

Dobře napsáno. K problematice složitosti jsem slyšel zajímavý postřeh od Petra Kulhanka. Úrovní hmoty jako atom, proton, kvark atd by nemělo být nekonečné množství, odporuje to principu entropie.

Nevidím žádnou souvislost mezi nekonečnem a entropií. Myslím si, že Kulhánkova úvaha je chybná. Jinak v blogu se mluví o potenciálním "nekonečnu", což je něco vždy konečného, ale moc velkého.

Bezvadný článek. Fyzikální zákony, které postupně zdokonalujeme, se na počátek vesmíru dají čím dál tím lépe napasovat. Co se však nedá na nic napasovat, je vznik života. Odkud se vzal ten mocný imperativ, který vše živé nutí rozmnožovat se a bojovat o přežití? Nad tím zůstává rozum stát. Nejlíp se mají lidé, věřící v Boha, ti v tom mají jasno jako nikdo.

Ano a podobně na rozpacích je věda před existencí vědomí.

Nejspíš se mýlím, ale mám pocit, že občas zaměňujete existenci něčeho (fyzikálního zákona) s jeho pojmenováním. K tomu dojmu mě přivedla vaše zmínka o dinosaurech. Oni samozřejmě před těmi desítkami milionů let existovali, ale nenazývali se tak. Koukám se teď na svého kocoura, který - zdá se - existuje, jen je mu úplně fuk, že my ho nazýváme kocour.

Ale autor nepopírá existenci dinosaurů, jen popírá existenci pojmu dinosaurus v jejich době, protože nebyl nikdo, kdo by je tak pojmenoval. Dnes existují kocouři i pojem kocour, protože je má kdo tak pojmenovat.