Proč není realita jediná a pevná

Kvantová mechanika a teorie relativity znejistily to, co bylo statisíce let pro člověka jistotou, jaký je svět kolem nás. Vysvětlíme si, kde se vzala ta jistota a proč dnes mizí. A taky oč se opřít k získání jistoty nové.

Kde se tedy ta jistota vzala? Vznikla z toho, že lidé statisíce let mohli pozorovat okolí je prostým okem a dalšími svými neozbrojenými smysly. Neexistovaly třeba dalekohledy a mikroskopy nebo CERN, které vidí mnohem více než naše oči. Tato historie je ale mnohem delší, jde až o desítky miliónů let, když započteme i naše předky, kteří měli podobnou smyslovou výbavy jako my dnes.

Pevné limity našich neozbrojených smyslů vytvářely dojem jediné pevné reality, neboť poskytovaly neměnný obraz okolního světa, za který se nebylo možné nijak dostat. A doba, po kterou tento stav trval, byla hodně dlouhá na to, aby zaryla do našich mozků zdánlivě neotřesitelnou intuitivní představu zcela objektivní reality.

Vědecká realita – vytvořeno by ChatGPT 5.5

V současné době jsou ale naše smysly ozbrojené a stále ozbrojenější, takže vidíme mnohem více, dále, hlouběji, lépe. Řekněme nepřesně, že „vidíme“ jakousi vědeckou realitu. Fyzika se často vyjadřuje v tom smyslu, že z toho plyne, že tato realita je jediná ta pravá, fundamentální. Nemějme to fyzikům za zlé, ona totiž fyzika není obor, který by byl vybaven k řešení otázky, co je to realita a jaké má vlastnosti. A oni tak v podstatě jen pokračují v oné milióny let zažrané intuici tzv. přirozeného světa. Jen za tu pravou a jedinou realitu pokládají onu vědeckou realitu, ne realitu našeho každodenního světa. Typ intuice zůstává stejný, jen je přenesen jinam.

Tady ale vzniká problém. Opravdu můžeme říci, že když vyjdeme z domu na ulici, nevidíme realitu? Je-li i to realita, o čemž málokdo asi pochybuje, tak už máme reality dvě. U té vědecké se jistě shodneme na tom, že je základnější. To ale neřeší problém střetu naší pravěké intuice, tedy že je realita současně pevná i jediná, s představou dvou realit.

Máme tedy při vytváření nové, správnější intuice v podstatě dvě možnosti. Buď si zachováme představu jediné reality a pak musíme tvrdit, že realita přirozeného světa je jen obraz reality, skoro by se dalo říci iluze. A tou pravou realitou je realita vědecká, asi nejlépe nazvaná jako relativisticko kvantová. Nazvěme si tuto představu třeba představou hluboké reality.

Kvantově relativistická (vědecká) realita je jen tenoučký povrch hluboké reality, o které nic nevíme (by ChatGPT 5.5)

Druhou možností je, že realita je jen obraz, zjednodušený model světa, a pak máme ale reality dvě, realitu vědeckou a realitu přirozeného světa. Musíme pak opustit předpoklad, že je realita jediná, a realita je pak relativní, proměnlivá a její podoba je závislá na vlastnostech „smyslů“, kterými pozorujeme okolní svět. (Slovo smysly je v uvozovkách, protože do smyslů zde zahrnujeme také jejich rozšíření všelikými přístroji.) Tuto koncepci můžeme nazvat třeba povrchní realitou, protože pak je realita jen povrchem světa, třeba že ty povrchy jsou různé.

Realita rozhodně ale nemůže být jak pevná, tak i jediná. K pružnosti povrchní reality v pojetí pouhého obrazu okolního světa se přidává ta komplikace, že takových realit je dokonce více než jen dvě. V době, kdy ještě moderní fyzika nebyla tak rozvinutá a představa atomů byla ještě spíše fantazií, používali už biologové silné mikroskopy a viděli buňky a baktérie, většinou nepozorovatelné okem. To by byla další realita. A realita coby obraz okolí by se vlastně průběžně měnila se zdokonalováním pozorovacích přístrojů.

Jako správné pojetí se proto zdá představa jediné pevné reality, kterou postupně zobrazujeme různě podrobným viděním. (Jen mimochodem si všimněme, že tu mluvíme o vidění. Náš nejdominantnější smysl je totiž zrak, kterým vnímáme asi 80% informací. Ovšem jsou živočichové, kteří se primárně orientují echolokací nebo hmatem a zrak někdy vůbec nemají. Z toho se nabízí, že realita rozhodně není vizuální, ale je nezávislá na druhu smyslu.)

Ovšem i představa jediné pevné reality v hloubi světa má velký problém. Když vezmeme jako tuto jedinou pevnou realitu onu relativisticky kvantovou, zpochybní nám toto pojetí už hypotéza smyčkové kvantové gravitace, která se snaží vysvětlit ještě hlubší úroveň reality než je ona kvantově relativistická. Snaží se vysvětlit, jak vznikají prostor a čas. To by měla pak být ta pravá, jediná a pevná realita? A ta kvantově relativistická by byla zase jen „iluzí“, kde slovo iluze je IMHO příliš přehnaný termín.

by ChatGPT 5.5

Jenže i takováto gravitačně kvantová realita, jak ji nastiňuje třeba právě smyčková kvantová gravitace, nemůže být zcela základní. To by totiž byla opět představa nějakého druhu konce světa, konkrétně konce světa do hloubky. A taková hranice by pak byla nepřekonatelná, tedy nebyla by falsifikovatelná, jak to formuluje Karl Popper. A to je podmínka vědeckosti představy. Představa nějaké absolutně fundamentální reality není tedy ani vědecká.

Navíc si tady pomůžeme i logicky a empiricky. Dlouhá empirická zkušenost potvrzuje, že vlastnosti objektu nebo pole jsou projevem jejich vnitřní struktury, jak to formuluje teorie systémů. Vlastnosti atomů jsou dány jejich jádrem a konfigurací elektronů. Vlastnosti vody coby pole jsou dány tím, že se skládá z molekul vody. Tento princip zřejmě platí pro cokoliv, a proto se nedá očekávat, že se postup do „hloubky“ někde zastaví. Ony kroky do hloubky nemusí být přitom nijak stereotypní. To naznačuje už to, že si obvykle představujeme dělení do hloubky v prostoru, ale prostor je jen řez prostoročasem a samostatně neexistuje. Další dělení bude tedy zřejmě už prostoročasové.

Když věc domyslíme, dává nám to představu potenciálně „nekonečného“ dělení do hloubky. A tady pak narazíme na zásadní problém, že realita je něco, co metaforicky řečeno, je nekonečně hlubší než jakýkoliv námi poznaný obraz reality. Z reality tedy vždy zkoumáme přesně 0%, neboli ji nezkoumáme vůbec. Nejsme schopni o ní jako celku říci vůbec nic. Liší se absolutně od všeho, co známe. Tedy nikdy ani nezačneme realitu zkoumat. :)

Vyberte si sami. Je realita něco, co vůbec neznáme, ale je to jediné a zcela pevné, nebo máme mnoho realit: realitu přirozeného světa, realitu kvantově relativistickou a další? Každá z nich je pak pevná, což je dáno pevností světa a pevností například kvantové mechaniky a teorií relativity s jejich pozorovací výbavou. Je realita hluboká nebo povrchní? Napište svůj názor do diskuse pod blogem.