Proč jsou feministky nešťastné – pohled feministy

Je to opravdu feminismus, co prosazují dnešní mladé a úspěšné feministky? Snaží se opravdu o zrovnoprávnění žen s muži? Myslím si, že jsem feminista, ale feministky moc rád nemám.

     Tak nejdříve jaké jsou mé "feministické" zásluhy, když se tady vydávám za feministu, jestli tedy náhodou nejsem čistokrevný "mačo". Zaprvé, byl jsem u porodu vlastní dcery. Krvavá záležitost. Holky, já vás lituju! Zadruhé jsem byl asi 2 roky na mateřské, také proto, abych své ženě umožnil kariéru. Ježiš, větší brainwashing je snad jen TV reklama, ale tu jde vypnout. Za mateřskou bych ženám dával metály a platil bych ji přinejmenším průměrným platem. Vždyť to produkuje pracovní sílu, když se na věc podíváme ekonomicky! 

Zatřetí, založil jsem a provozoval pár let soutěž Miss Mensa, Miss Einstein, Miss Internet pro až geniální dívky. V Miss Internet byla váha fyzické krásy 40%, zbytek znalosti, inteligence a duše. Geniální krásky prostě obdivuju, i má žena je taková. Krásná a hloupá holka není nic pro mne, mám rád osobnosti. Konec o mně. To jen aby bylo jasné, za jakého hlediska vše vidím. 

Když tak sleduju agresivitu feministek, pochybuju, že jim jde hlavně o zrovnoprávnění žen. Ony chtějí samostatnost, ale také často nezávislost třeba i na vlastních (malých) dětech. Proto je občas nemají. Chtějí být tak nezávislé na mužích, že je žádný nechce, tak děti zase nemají. Nechápu to. Rozhodně nemám pověst submisivního člověka, ale pro své děti se klidně omezím. Omezím se i kvůli své ženě a je to pro mne samozřejmé. A když se tak ráno podívám na svou krásnou šestiletou dceru, která spí, tak ty, co nemají děti v době, kdy by už je měli mít, ty, co pro ně nesnižují své nároky, prostě nechápu. Vždyť je to moc hezké se pro dítě obětovat, a ono vám to umí vrátit. Dítě je ale zrcadlo a vaše kopie. Jestli se někdo náhodou nebojí sám sebe a nepřiznává, že sám by se sebou nevydržel? :-)

Navíc totální nezávislost je nesmysl a znamená být úplně sám na pustém ostrově. Ač si na ní zakládám, rozhodně to není pro mě priorita č.1. Dítě je pro mě přednější, slušné vychování taky. Pro mnohé feministky s absolutní prioritou svobody je dítě spíš překážka než co jiného a muž není člověk a prostředek potěšení. Někdy by se mělo bojovat i za práva a důstojnost mužů. :-)

Obávám se, že v podstatě feministkám nejde o rovnoprávnost, ale o osobní prosazení  se (nejen vůči mužům) za každou cenu a kartu feminismu mohou prostě jen použít/zneužít. Jejich chování je nejednou reakcí hysterického typu, reagující na to, že se jim jen něco nedaří (sehnat chlapa, být uznána, být pánem situace). Je to často reakce rozmazleného dítěte, které něco nedostalo, nebo se mu něco nepovedlo. Je tak snadné svou vinu hodit na jiné. Vlastní chyby a přehnané potřeby nejde přiznat!

Militantní feministky mi poněkud mi připomínají Romy. Stále křičí, co by chtěly, a co jiní pro ně nedělají, a nikdy je nenapadne, že by ony měly zapracovat především na sobě. Tolik asi moje praktická dlouholetá zkušenost s některými militantními feministkami.

Paradoxně ale jejich snažení může zlepšovat postavení žen, i když to vlastně není jejich cílem a je to jen vedlejší efekt. Dnešní společnost skrze média dá totiž spíše na křiklouny než na serióznější přístup.