Proč je náš vesmír ideálně vyladěný pro existenci inteligentního života

Říká se tomu antropický princip. Fyzikální konstanty jsou tak dokonale vyladěny, že i jejich velmi malá změna by způsobila zánik života, jak ho známe. Je to ale skutečně tak?

Představa, že kdyby byl náš vesmír jen nepatrně jiný, nevznikli bychom, nás ohromuje. A aby se prověřilo, jestli je to pravda, udělalo se opravdu hodně simulačních modelů, jak by vesmír vypadal, kdyby základní fyzikální konstatnty byly jiné, třeba jen o maličko jiné. A vždy to pro život dopadlo strašně. Prostě uhlík, který je základem biologické chemie, dává velmi bohatou chemii, spoustu i velmi složitých kombinací, velkých molekul, viz DNA. Takové molekuly, které jsou přitom dost stabilní (třebaže už 50 stupňů Celsia nevydrží). A i minimální změna konstant způsobí, že uhlík nebude mít vlastnosti potřebné k vzniku života. Zní to úžasně přesvědčivě a neprůstřelně.

Problém je ale v tom, že fantazie těchto pokusů byla extrémně omezená. Proč by měl být život postavený právě na uhlíku? Nebo dokonce proč by měl být postaven na nám známé chemii? Nedovedeme si představit chemii se zcela jinými prvky. A to je jen začátek všech možností, které si za chvíli naznačíme.

Uhlík je ideální pro složité mnohotvaré molekuly bez nichž se život neobejde (obrázek vytvořen ChatGPT 5.2)

Ano, dělaly se i simulace s větší fantazií. Třeba se zkoumala možnost života založené na silné interakci (Tegmark, 1997). Silná interakce je ta, která drží pohromadě atomová jádra. Testoval se život založený na plasmě (Davies, Barrow) nebo život bez hvězd (Aguirre, 2001). Ovšem i tady fantazie je opravdu extrémně omezená. Proč by musely být interakce jen takové, jak je známe my, když v počátcích vesmíru byly výrazně jiné? A proč by vůbec musely být nějaké interakce?

Proč by částice jako elektron, kvark atd. musely být takové, jako známe my? Nemohou existovat jiné zdroje energie než hvězdy? Vždyť gravitace je takovou silou, slapové síly zahřívají třeba měsíce Saturnu nebo Jupiteru, když nemluvíme o výstřicích ultrahorké hmoty černými dírami. Úvahy o životě založeném na informaci jsou také totálně mimo, neboť autor netuší, že informace je tvar čehokoliv, třeba molekul naší chemie, takže i my jsme informační život. Teorie superstrun například dává možnost neuvěřitelného množství druhů vesmírů, konkrétně 10 na 500. Tedy jedinčka a 500 nul za ní.

Veškerý tento přehled jen ukazuje, jak je naše fantazie zoufale nedostatečná a omezená. Díváme se do sklepa zámky klíčovou dírkou, v metafoře řečeno, a myslíme si, že si dovedeme představit vše v celém zámku, jeho zahradu se zvířaty, ba celý svět. Jenže náš pohled klíčovou dírkou pokrývá téměř 0% všech možností. (On pokrývá přesně 0%, ale to by bylo na delší dokazování.) Ten úžas plyne tedy jen z naší slepoty a omezenosti. Musíme si uvědomit, jak je náš pohled úzký. Ve středověku byl převládající názor, že Zem je středem vesmíru a znali jsme vlastně jen naši Sluneční soustavu a moc jsme ji nechápali. Pak jsme pochopili, že hvězdy jsou tělesa. Později, že jsou miliardy galaxií. Dnes tušíme, že jsou spousty vesmírů atd. Když srovnáme antické znalosti se znalostmi dnešními, máme názornou představu, jak byla antika slepá. Ovšem dnes to není jiné, a za tisíc let tak budou na nás pohlížet naši potomci.

Hmota padající do černé díry je největším zdrojem energie ve vesmíru (obrázek vytvořil ChatGPT 5.2)

Přijde mi, že fantazie, se kterou posuzujeme antropický princip, je fantazie Eskymáka (pardon Inuita), který si myslí, že bez ledu a sněhu se nedá něco postavit. Ten si představí, že když bude teplota nad nulou, nebudou existovat žádné stavby. A když uvážíme, že maximální teplota ve vesmíru je Planckova teplota, která zhruba činí 1,42 x 10.32 Kelvinů a teplotní rozmezí, ve kterém žijí Inuité je od -80 stupňů Celsia do nuly, pak tento rozsah činí 0,000000000000000000000000000001 % z existující škály teplot. Tak omezený je jeho rozhled. A to je náš pohled.

V podstatě jde o to, že známe jediný příklad vesmírných zákonů. A základě jednoho případu z „nekonečně“ mnha možných nemůžeme dělat naprosto žádné závěry o tom, jaké formy života mohou existovat.

Antropický princip je představa podobného typu, jako že je Zem středem vesmíru, nebo že je Zem plochá (tak ji přece každý den vidíme, že?). Náš údiv je údiv kaluže, že byla přesně pro ni vytvořena díra do detailu jejího tvaru.

Lze celkem oprávněně předpokládat, že existuje nepřeberně možností vlastností našeho vesmíru, které by pro život byly podstatně příznivější a život a inteligence by se v nich rozvíjel podstatně rychleji. Tedy není ani potřeba multivesmíru, abychom toho pochopili. Třebaže předpoklad konečně mnoha vesmírů je extrémně pravděpodobný. Což jsme si ukázali třeba v článku Co bylo před velkým třeskem. Nic? z roku 2020.

P.S.: Možná i proto nemůžeme najít jiné civilizace, že je náš vesmír dost nevhodný pro život, a je nevhodný i v tom, že rychlost běžného komunikačního prostředku, světla, je neskutečně malá.