Pane Fikáček, Vy pracujete jako zaměstnanec pro mimolidské poznání? Co znamená Vaše vyjádření, že člověk kazí poznání? Nebo jste dalším robotem tady na blogu idnes?

Nebudu zpochybňovat Vaše vzdělání, ale filosofie, která zakazuje některé otázky a nemá sloužit k poznání o člověku, se ztratila ze svého působiště. Víte, ve které oblasti světa se nejvíce uplatní správné filosofické poznání?

Filosofie jako láska k vědění-moudrosti je humanitní věda, která má však zásady posuzování a postupů podobné jako matematika. Dnešní stav filosofie je bídný, protože je to právě její úroveň, která vede lidi k racionálnímu a rozumnému jednání. Kolapsem filosofie se mohl prosadit komunismus i nacismus, bohužel také dnešní relativismus bez hodnot a nejhůře-bez úcty k pravdě o člověku i poznání.

Filosofie reprezentovaná Sokratem, Platonem a Aristotelem je jako zjevení skutečného Boha. Jejich poznání a vyzdvižení pravdy a statečnosti je neuvěřitelný zjev, pro který první z nich i obětoval život. Kdybychom měli alespoň nejmenší poznání podle Aristotela, věděli bychom, že největším štěstím člověka jsou ctnosti, dobré návyky. Naše společnost je však rozložená právě zlozvyky a nemá téměř žádnou naději na zlepšení. Chybí ten jediný pevný bod k zastavení pádu lidstva.

Filosofie byla kdysi láska k moudrosti, ale tenkrát to znamenalo lásku k exaktnímu myšlení, ne nějakou lidskou moudrost sociální. To tak mnozí dnes vykládají a tak produkují břečku místo filosofie. Humanitní fakt není, viz blog.

Filosofie nemá nic spoelčného se sociologií a politologií, takže ta souvislost s komunismem a nacismem je holý nesmysl. Filosofie vůbec neřeší lidskou společnost.

Bůh je hračka pro děti, a filosofii deformoval vždy značně. Teologie je pseudofilosofie, protože chybně odpovídá na základní otázky. Koukám, že i ty vyznáváš jakousi pseudofilosofii. Právě takového názory filosofii ničí, přesněji ani filosofií nejsou, neboť je to jen povídání do hospody.

Všechny ty obory, které zmiňujete se týkají života obecně. Nejsem si jistá, jestli lze striktně vůbec škatulkovat tyto pojmy, vlastně jimi zkoumáme život z různých úhlů, ovšem život sám je souhrn tak propojených a prolínajících se dějů, emocí, zákonitostí, že možná specifikovat separátně jednotlivá "pozorování" či "úvahy" bude znamenat vlastně nekonečnou řadu oborů, každý s vlastními pravidly, ale ani jeden osamoceně vysvětlující komplexně zákonitosti života. Ani člověčího, natož obecného pojmu. Život opravdu nejde nevysvětlit jenom vědeckým a fyzikálním pozorováním jeho různých aspektů. Stále nevíme možná to nejzákladnější - jak vzniká, kde je počátek podmínek, vytvořit celek nejen biologicky živý, ale především schopný uvažovat, i když třeba "jen" v lidské šíři. A kde ty šíře končí - a končí vůbec, je to nekonečný příběh dílčích otázek a odpovědí (někdy). To ale neznamená, že je zbytečné se ptát, to určitě ne, ale myslím, že dnes se víc než na zkoumání, soustřeďujeme na definice oborů a dodržování úvah o tom, kam co patří. Nejsem si jistá, zda je to dobře. Když takto rozpitváte Beethovenovu Devátou, taky se rozplyne její účinek v kupu témat, ani jedno nebude obsahovat její krásu. Život je také stejnou měrou schopnost cítit, vnímat, rozlišovat jak správně říkáte dobré a špatné. Zase - z našeho lidského pohledu. Takto se lze točit věky. Promiňte, jsem laik, nehledejte v tomto příspěvku přísně vědecky logickou stavbu, je to jen můj pohled na téma. Dík za pane Fikáčku, vždycky je dobré slovo, které vede k přemýšlení. Pěkný den přeji a zdravím.

No, fajn příspěvek, ale s tématem nijak moc nesouvisí bych řek. Dělením oborů se nikdo moc nezajímá, IMHO. A u filosofie, která je exaktní vědou, je to velmi důležité, neboť vliv humanitních oborů na ni má tendenci z ní udělat břečku.

Nečetl jsem text až tak úplně detailně, ale mám dojem, že svou úvahu o filozofii zakládáte na jistém silně redukčním předpokladu: že filozofie je v podstatě totéž, co metafyzika. Což ona do značné míry určitě byla, ale její záběr je mnohem širší. Filozofii totiž pojímáte jako obor zkoumání těch nejobecnějších daností: jestli existuje pohyb, jak je to s nekonečností světa nebo jaká je povaha času. Tyto problémy filozfie samozřejmě řeší a za polsedních 2500 let na ně přinesla mnohé zajímavé odpovědi. Jenomže filozofie těch problémů řeší mnohem více: povahu člověka, toho, co může poznat, co může vnímat, co může cítit, komu může rozumět a jak chápat svět kolem sebe (nejen ve fyzikálním smyslu). Proto se filozofické tázání týká veškerých otázek od kosmologie po psychoanalýzu. Filozofie se pokouší najít cosi jako povahu toho, co vůbec je, v tom nejširším i nejužším smyslu (vynechme teď názorové proudy tvrdící, že filozofie je jen druhem literatury). Hledá se tedy povaha vesmíru, i atomu. Proto nelze říci, že filozofie se zabývá jen obecnostmi. Protože filozofie se zabývá především hledání pravdy. A každá oblast lidské činnosti, která aspiruje na pravdu, se musí potýkat s filozofickým pohledem na předmět své pravdy. Domnívám se, že se žádná věda filozofickému pohledu na svůj předmět zkoumání nevyhne, nechce-li být absolutistickou. FIlozfie zkoumá vše od obecného až po konkrétní.

Abych uvedl konkrétní příklady. Tak tedy ta etika: filozifické disciplína par excellence. Co otázky jako kde začíná lidský život, jakou má hodnotu, je nadřazen jiným formám života, můžeme někoho o něj připravit, máme právo zabránit početí či předčasně usmrtit? Pokud řekneme, že tyto problémy řeší etika, a nikoli filozofie, jak tyto dvě "vědy" od sebe rozlišíme? Existuje snad takové zkoumání, které je právě etické, nikoli filozofické? Není ve Vašem pojetí etika prostě jen oddělení části filozofie do podoboru s jiným názvem?

Pokračování:

Nebo bych uvedl ještě jiný příklad ze současnosti: (post-)analytická filozofie. Tedy filozofie jazyka. Obor, který se silně rozvíjel ve druhé polovině dvacátého století a táže se po povaze jazyka jakožto systému znaků a jeho schopnosti nebo neschopnosti vyjádřit a sdílet nějaké naše myšlenky. Zde se řeší otázka, zda naše slova, pojmy a znaky snad mohou něco říci o vnější realitě okolo nás, nebo zda jsou to jen biologické produkty našeho myšlení, v podstatě stejné jako jakékoli jiné části našeho těla (což by asi korespondovalo s Vaším názorem, že lidské myšlenky a smysl věcí, které označujeme, sse týkají jen této nepatrné planety a dále do hlubokého vesmíru už nezasahují, což by naznačovalo, že mysl tedy nemůže zobrazovat nic mimo sebe samé). S těmito otázkami úzce souvisejí problémy umělé inteligence, třeba těch, které se snaží odpovědět na otázku, zda počítače mohou myslet, tedy co je vlastní podstatou myšlení (je to jen přeskupování symbolů, nebo zobrazování reality?). Další problémy se týkají logiky vůbec - jak odůvodnit její platnost? Je logika vyjádřením abstraktních pravd, nebo jen výsledkem lidské psychologie, kdy logika musí vypadat tak, jak vypadá lidská psychika a nastavení lidského mozku?

Která věda nebo disciplína by měla zodpovědět na tyto otázky, aniž by se vyhla nějakému filozofování nebo spolupráci s filozofií? lze tyto otázky vyřešit bez toho, aby se přitom filozofovalo? Právě na těchto příkladech jsem chtěl ukázat, že filozofie se zabývá daleko niternějšími a konkrétnějšími problémy, než jen metafyzikou, tedy povahou jsoucna, prostoru a času obecně.

Mezi jednotlivými obory je spousta interakcí. U řady vědních oborů se řeší etika jejich použití, přínosy versus vedlejší škodlivé následky (zpočátku často neznámé), etika pokusů apod. Přístup je v různých vědních i technických oborech analogický, zobecnění by šlo vyjádřit v interakci noetiky a etiky.

Řeší se i praktické etické problémy za hranicí Země, ovšem s účastí člověkem vytvořených těles: třeba jak zabránit kontaminaci zkoumaných těles sluneční soustavy pozemským životem, pokud tam chceme hledat mimozemský život.

No, etika různých oborů existuje, ale nemá to celkem nic s filosofií. Neslyšel jsem o filosofii etiky. A taky mě moc nenapadá spojení obecné noetiky a etiky. Nebyl by příklad? Jo, životní prostředí do etiky patří, ale etika nepatří do filosofie. Neřeší žádnou obecnou otázku mimo jediný prášek.

"Etika je především oborem řešící pravidla chování mezi lidmi nebo vztahu lidí k prostředí. A vztahy mezi lidmi pochopitelně zkoumá sociologie a vztahy s životním prostředím environmentalistika, ne filosofie."

No, etika ale jde přece jen dál a hlouběji. Zaobírá se i těmi nejobecnějšími pojmy (dobro, ctnost, smysl atd. atd.), kde se s filozofií setkává.

"Je to proto, že filosofie má zvuk a prestiž, charisma moudrosti, takže když člověk nazve to, co dělá, filosofií, hned má lepší dojem."

Jenže spousta lidí zase ve filozofii vidí pavědu (a podle mě to není způsobeno humanitními obory, ale spíš nesrozumitelností, popř. ztotožněním dnešní filozofie s dávnými, z dnešního pohledu až úsměvnými spory). Ono je možná celkem jedno, jak se bude definovat předmět filozofie (etiky, mnoha dalších věd), v současné mezioborové provázanosti stejně nějak striktně vymezovat asi nejde

Etika nejde dál než lidské záležitosti, neboť dobro, ctnost a smysl, to jsou jen a pouze lidská kritéria, která za hranicí Země nemají žádný význam. Měsíc žádný smysl nemá. Tedy jsme zase jen u té jedné modré tečičky, která je ve vesmíru míň než prášek. Jen naše sebestřednost nám namlouvá, že dobro, ctnost a smysl jdou někam dál, za nás.

Ano, spousta lidí vidí ve filosofii pavědu, právě proto, že lidi, co jen tak povídají a moc o kvalitní filosofii neví, své povídání označují za filosofii. A to platí i u vědců z jiných oborů, kteří zhusta filosofii podceňují a myslí si, že to tak nějak dají ze své hlavy, bez dlouhého přemýšlení a studia. A pak se utápí v naivnostech. A také exaktně uvažující lidé mají pohrdavý postoj k filosofii, ale to často proto, že je to leckdy jiný styl uvažování, moc obecný na ně. Prostě filosofii moc nerozumí.

A ano, filosofie k tomu přispívá sama, neboť někteří filosofové mají lepší paměť než motivaci uvažovat nad problémy, tak za filosofii vydávají historii filosofie. Staré myšlenky je snadné opakovat bez přemýšlení a působit tak dojmem chytrého člověka, třebaže jde o chytrost cizí. :-)

Také funguje filosofický snobismus, že se někdy filosofické uvažování točí dost v kruhu, je samoúčelné, hračičkovské, ohromuje zbytečnou nesrozumitelností, takovou filosofickou mlhou, za kterou se může skrývat nekvalita. Na druhé straně je v historii filosofie dost géniů, kteří jsou obtížně srozumitelní kvůli své genialitě (Hegel, Spinoza...), a tak je filosofové přejímají bez pochopení.

Myslím si, že filosofie umí a musí být efektivní, musí řešit konkrétní problémy na rozhraní filosofie a věd, a tím vědy zefektivňovat. Tento efektivní směr ale není příliš častý. Často filosofům stačí točit se v kruhu, neboť jim dělá dobře opakovat "záhady".

Narazil jsem na zajímavou knihu, napsal ji někdy v 5 století Boetius, Filosofie utěšitelka.

Myslím si, že je k tématu vaší úvahy vhodná.

A nešlo by sem hodit pár základních myšlenek z ní?