Opravdu to není otázka definice, neboť kdyby bylo, nikdo by už dávno nezkoumal, co je to čas a fungovala by nějaká definice. Ale ono to není na lidské libovůli. Proto si ani nemůžeme definovat "časů kolik chceme". :-)
Pro každý systém existuje pravý čas, který jej pokrývá celý, je v něm "všudypřítomný", a je z něj postaven každý pohyb. Tento čas se její nějakou dobu "absolutní", než se ve svém poznání dostaneme "za něj". Ve skutečnosti tedy absolutní není.
"Není nic praktičtějšího než dobrá teorie.", řekl kdosi. Bez teoretického pojetí času by nemohlo existovat ani žádné jeho praktické použití, protože součástí každé praktické akce je teoretická interpretace, která dovoluje pochopení té praxe. To je hezky vidět na kvantovce. Byl matematický aparát, ale bez třeba tak špatné interpretace jako je Kodaň, ho nikdo v praxi neuměl použít.
Když je ta snaha po rovnoměrnosti času tak zbytečná, proč se vědci tak úporně a vytrvale snaží o nalezení rovnoměrného času? Pro teoretický plezír? Potřebují to k praktickým astronomickým měřením, k synchronizaci počítačů apod.
Obávám se tedy, že výše zmíněný pozitivistický přístup jednak nikde v praxi neexistuje a jednak brzdí vědu. Bez pochopení toho, co je čas, zcela evidentně není možné stvořit kvantovou teorii gravitace, která, soudě dle dosavadní kvantovky, může mít velmi praktické důsledky. Není tedy nic praktičtějšího, než teoretické pochopení. :-)
Zdravím. 
