Strašné, příšerné! Jak tenhle blog tak vystoupení ekonoma Sedláčka.

Již ve starověku existovalo paradigma nebo paradox o Achillovi a želvě. Bylo by vhodné si uvědomit, že nekonečný počet kroků ještě nezamená, že kupř. součet těchto kroků není konečný.

Této ekvivalence se využívá i v matematice 4 třídy obecné v úlohách o společné práci, jedoucích lokomotivách či cestách. Chápu v moderním světě jsou tyto znalosti překonané a pouze jejich neznalost je kvalifikací k dostatečně velkorysým závěrům.

Ostatně Tomáš Sedláček povýšil duševní omezenost na nejvyšší mantru. On totiž svým výrokem zrušil VEŠKEROU vědu. Snad už od otloukání pazourků, ale zcela jistě od vynálezu písma. Nejen matematika ale vlastně veškerá věda jsou institucionalizované vztahy. A vztahy materiálně neexistují. Sice se v jakémsi Cernu snaží elementy vztahů (gluony) zvážit, ale nastává otázka zda existuje nějaký Cern.

Já budu doufat, že neexistuje ani Tomáš Sedláček a z téhle noční můry se probudím.

Tomu říkám arogance povrchnosti a neznalosti. Někdo má naivní názor, že nekonečno existuje, i když v matematice mohou existovat jen nerozporné entity a nekonečno je v paradoxech jednička, a nepochybuje o jeho správnosti. Myslím, že ten Sedláček je snad na tom líp.

Např. je prostoročas kvantován, což řeší všechny Zenonovy paradoxy a nekonečna není třeba ani omylem.

Prý k úplnému zápisu čísla pí je zapotřebí nekonečný papír. Zvláštní, mám pí úplně napsáno na papírků vcelku konečném, asi 3x5 cm.

Což je naivní nesmysl. Jméno není objekt sám. Když napíšu Praha na kousek papíru, neznamená to, že se tam vešlo celé miliónové město.

Ekonomova matematika funguje takto:

Za 5 dolarů koupím, za 10 prodám a ten zisk 5% mi stačí.

Člověk, který tvrdí, že matematika neexistuje, nemůže být ekonomem.

On tak úplně nezaujímal k tomuto názoru stanovisko, ale těžko si představit, že kdyby v tom měl jasno, že by o tom neřekl, že je to nesmysl.

Tvrzení o nekonečných hranicích možná Sedláček převzal z tvrzení o délce hranice ostrovního státu, kde je totožná s délkou pobřeží. Pobřeží sice má fraktální charakter, ale musíme se někde zastavit. U písečného pobřeží narazíme na neurčitosti související s přílivem a odlivem, u skalnatého by se také našla mez podstatně větší než Planckova délka.

Ono to s tou délkou pobřež lze analogicky použít i na hranice ČR, které jsou místy dány střednicí vodního toku (a střed pak nezbývá určovat než jako množinu středů spojnic protilehlých bodů břehu).

Ovšem ta výhrada k fraktální povaze platí i tady, tím spíš, že úprava hranic tu střednici hraničních vodních toků jakž takž definuje.

Hezké, moje úcta.