S většinou myšlenek v blogu naprosto nepolemizuji, pouze se mi zdá, že jde o trochu statické pojetí. Podle mého názoru je potřeba vzít v úvahu, že dochází k permanentnímu vývoji/změně všech zmíněných prvků (tj. výchovy, resp. vlivu prostředí, podvědomí, vědomí/vůle), a ty se mohou navíc do určité míry vzájemně ovlivňovat. V této souvislosti se mi líbí údajně indiánská průpovídka - V každém člověku žijí dva vlci. Jeden je dobrý a druhý zlý... A vyhraje ten, kterého krmíš...

Pane Fikáčku,

měl bych dva dotazy. Tvrdíte "Z toho jasně vyplývá, že svobodná vůle není začátkem kauzálního řetězce našich akcí, ale že jde něčím jiným vytvořit". Z dalšího textu vyplývá, že svobodná vůle je závislá na podvědomí, které my nejsme schopni ovládat. Co nás tedy ovládá? Co jsme ? Ovládá nás centrální počítač vesmíru? My nejsme my?

Jak vědomí vzniklo? Předesílám, že hlavním projevem vědomí jsou myšlenky, a ty jsou nehmotné. A pokud vzniklo evolucí, proč nemá vědomí třeba slon, který má třikrát větší mozek? Proč se vědomí vyvinulo jen u lidí a ne u žádného z pěti miliard druhů, které žily a žijí ?

Že jsou myšlenky nehmotné, je nesmysl. Jde o neurochemické vzruchy v našem mozku, tedy pohyb molekul či elementárních částic. Vědomí tedy právě slon má, pozná se v zrcadle. Vědomí mají havrani, papoušci (když mluví, vědí, co říkají), delfíni atd. Stačí si to jen zjistit. Zřejmě i chobotnice. A ono fakt nejde o velikost mozku, to by větší lidi byli chytřejší. Jde o poměr hmotnosti mozku k tělu a pár dalších faktorů.

Co nás ovládá? Vždyť je to sděleno v blogu: naše podvědomí, lidé kolem (rodiče) a evoluce. Žádný centrální počítač neexistuje.

Chápu vaše sdělení, že nemůžete za to, že jste byl determinovám k napsání tohoto příspěvku a proto nemá smysl jej hanit

"Jestliže ale třeba nějaký zloděj žil v neutěšených rodinných podmínkách, pod tlakem tvrdého domácího násilí, pak vlastně za to, jak se chová nemůže."

Daleko lépe formulujete v diskusi: "Ne úplně, ale většina toho, co je ve vědomí, je výsledek činnosti okolí a podvědomí." Je i šedá zóna. Auto zpočátku řídíme vědomě - točíme volantem, šlapeme na pedály, taháme za páky a páčky. Časem jedeme z A do B a nic z výše uvedeného vědomě neděláme. Pokud přitom telefonujeme, ani vědomě nevnímáme provoz. Vše zvládá podvědomý automat. A bravurně. Virtuosové, ať hudební, nebo třeba sportovní, vždy říkají, že nejdůležitější je nemyslet. Pro jakoukoliv opakovanou činnost je rychlé podvědomé myšlení ideální.

Vždycky ale můžeme převzít kontrolu. Můžeme vědomě otočit volantem, dokonce můžeme vědomě pohnout určitým svalem.

"Člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, co chce." - vynikající citát. Vy jste vyzdvihl druhou část. Je správná, ale ta první část je také správná. A dala by se i přeformulovat (jen to nemá tu eleganci): "Člověk má schopnost vědomě rozhodnout co udělá, ..." Proto je člověk zcela odpovědný za svoje činy - je vinen.

Souhlas, jen jsem upozornil na to, že i to vědomé rozhodnutí nemá počáteční zdroj ve vědomí. Vědomě něco uděláme, ale o tom, že to uděláme, jsme vlastně nerozhodli my.

Moc mě netěší, že se dá "vyrobit" svobodná vůle. Ale je fakt, že někdy je rozhodnutí, které udělalo podvědomí... celkem úlevné.

Jen malá poznámka k heliocentrismu a geocentrismu. Ono je vcelku jedno, kde si zvolíme střed a pevný bod, jestli na Zemi nebo na Slunci nebo na ISS. Všechny přístupy jsou správné. Koperníkův přínos je jen v tom, že poznal, že rovnice pohybu planet při geocentrickém pohledu jsou epicykloidy, při heliocentrickém pohledu elipsy. Oba pohledy jsou stejně správné, jen heliocentrický je jednodušší na popis a předpovědi poloh planet.

No, to je blbost. Ono totiž k sekundárním kritériím pravdivosti patří i jednoduchost, jak i zmíněno. Modelovat sluneční soustavu ze Slunce coby středu, je při určité přesnosti záležitost střední školy. Vybrat střed na ISS by vyžadovalo tak složité řešení rovnic obecné teorie relativity, že by to snad ani žádný počítač nedal. Proto nebyl Ptolemaios popisem skutečnosti, ale deformovaným modelem.

Hmmm, vědomi je tedy jakasi pasivní reflexe nevědomých procesu. Pak je poněkud zvláštní, ze se takový zbytny a energeticky náročný nesmysl uplatnil v evoluci.

Ne úplně, ale většina toho, co je ve vědomí, je výsledek činnosti okolí a podvědomí.

Ahoj Honzo, já pojímám vůli jako výslednici emočních vektorů. Prostě jako vektorový součet - co do směru i velikosti. Ale odkud odevšad se berou ty jednotlivé emoční vektory? Čert ví... Rodina, prostředí, vzdělání, dědičnost, situace... Někdy mi napiš. na každém kurzu rychločtení (i na jiných) toto diskutujeme a řešíme...

Zajímavé