Matematický vesmír a chybička pana Tegmarka

Právě vyšla kniha Maxe Tegmarka s názvem Matematický vesmír. Jednou z jejích hlavních myšlenek je, že podstatou reality je matematika, že realita je matematika. Je to možné nebo je to omyl?

Základní problém je v tom, že naše smysly nejsou schopny vidět nebo hmatat velmi malé objekty, jako jsou elementární částice, například elektron, proton, kvarky, neutrino, atd. Stejně naše smysly nejsou schopny vnímat celek vesmíru, protože na jeho konec nedohlédneme ani nejlepšími dalekohledy a taky se nemůžeme postavit mimo náš vesmír, abychom ho viděli celý. Našimi smysly neumíme vnímat ani multivesmír, který náš vesmír obsahuje.

Nemůžeme vidět to největší a to nejmenší (jak prostorově tak časově nejmenší a největší), a to je právě ve středu zájmu současné fyziky. Nemůžeme vidět šíleně rychlé pohyby částic a šíleně dlouhodobé rozpínání vesmíru. Jak je pak ale možné, že máme modely celého vesmíru a popis elementárních částic a jejich chování? Je to proto, že máme jeden nástroj, který je jako jeden z našich smyslů, a ten "dohlédne" tam, kam nevidíme. Tím nástrojem je matematika, která je naší nejbystřejším "smyslem", protože používá logické vztahy a navíc je velmi přesná.

Moc matematiky si můžeme ukázat na prostém příkladu. Ve starověku se ke stavbě mostů používaly kmeny stromů. Most určité délky vyžadoval určitou minimální výšku stromu, řekněme třeba 30 metrů. Tak se kácely stromy, ale při přeměření pokáceného stromu se často zjišťovalo, že lidský odhad není moc spolehlivý a spousta pokácených stromů byla krátká. Jak ale zjistit výšku stromu, když ještě stojí?

K tomu pomohlo měření délky stínu stromu, změření úhlu stínu ke spojnici špička stínu - špička stromu a matematický výpočet stran trojúhelníka. Názorný výklad Marka Valáška můžete najít ve videu zde. Najdete ho v čase 1:25. Samozřejmě naše dnešní matematika "vidí" ještě daleko "ostřeji" a daleko "dále".

Je ale možné říci, že matematický popis je realitou? Stačí prostý příměr. Když budeme v nočním pralese a uslyšíme podivné zvuky zvířat, která neznáme a nejsme je schopni podle zvuků identifikovat, začneme tvrdit, že ta zvířata jsou jen ty zvuky??? Asi těžko a to i tehdy, když do konce svého života nezjistíme, která zvířata ty podivné zvuky vydávala.

Stejné je to i s matematikou. To, že vnímáme něco matematikou, ještě neznamená, že je to jen matematický vzorec. Ostatně to snadno vidíme i na odkazovaném matematickém videu. Realitou je strom a jeho stín, nikoliv trojúhelník, který je popisuje.

Obecně bych moc nevěřil fyzikům, když řeší obecné až filosofické problémy a co je podstatou reality je filosofický problém. Špičkové exaktní uvažování totiž skoro nikdy neznamená špičkové obecné uvažování. Lidé, kteří jsou skvělými fyziky a zároveň skvělými filosofy, prakticky neexistují, neboť tyto dvě činnosti vyžadují diametrálně odlišný styl uvažování. Fyzika se dnes dotýká natolik obecných otázek, na jejichž řešení nemá patřičné nástroje.

P.S.: Co je a co není realita můžete nahlédnout v následujících blozích:

Je vesmír jen počítačovou simulací ?Skutečnost jako přirozená virtuální realitaJe skutečnost jen iluze ?Jsou nejhlubší podstatou reality matematické struktury ?