- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pan Fikáček napsal celkem rozumný článek, ale když jsem si pročítal diskusi, znovu jsem se přesvědčil, že je těžké se shodnout na tom, co je chudoba, a to definičně, fakticky, teritoriálně... Pak je tu další rozpor, a to skutečné ekonomické a materiální poměry jednotlivých lidí (rodin) a jejich představy o tom, zda jsou chudí. (Například skoro každý, snad kromě miliardářů, řekne, že nemá dost peněz. Někdo tím ale myslí, že nemá na nové Audi a jiný, že nemá na polívku.)
Pocit chudoby u řady lidí umocňuje jejich domnění, ať oprávněné či neoprávněné, že se ve své situaci nacházejí nespravedlivě, že by si zasloužili inkasovat a vlastnit víc. Jsou však lidé, kteří jsou skromní a svou ekonomickou situaci nepovažují za nespravedlivou, a tak se necítí ani tolik chudí, byť mají třeba stejně, jako ti, kteří se chudí cítí.
Jiná věc je, proč jsou někteří lidé chudí, a jestli s tím lze něco dělat, respektive jim pomoci? A na to žádný článek, byť sebemoudřejší, nestačí.
Nechte už ty samozivitelky. S někým ty děti má. Neplaticich rodičů je cca 7%.
Já jsem asi byla chudá za minulého režimu, protože když nám odešla třeba lednička, byl jednak problém sehnat novou, ale taky kde na ni vzít. Teď prostě druhý den zajdu do obchodu a druhý den mi přivezou novou. A to jsem důchodkyně, ovšem fakt je, že jsme dva.
A to je paní Tichá přesně ono, co chce udělat lidovecký lidovec a milovník PánaBoha. Prolomit bankovní tajemství občanů, aby měly Úřady práce v roce 2024 přesné informace, kolik "má kde kdo" naspořeno peněz?? Aby mohl úřad říci - "houby s octem občane, tady máš našpórovaných 50 tisíc možná na ledničku, mrazák, mobil a pračku"?? Tak to máš akorát dost a žádné dávky ti nedáme, na to zapomeň. Musí se šetřit, vláda si sama sobě neubrala ani jednu Kč a tak to všechno budou lepit voliči a nevoliči. Máme se na co těšit.
Vícekrát jsem narazil v podobných příspěvcích na definici, že chudý je ten, kdo má příjem méně než polovinu 50. percentilu dané země.
HongKong vychází 10% chudých, Severní Korea prakticky žádní.
To že jsme odtokovou ekonomikou, je způsobeno především tím, že máme nedostatek podnikatelů. jejich dostastek nedosáhneme nějakými masívními dotacemi, ale ekonomickým a sociálním prostředím, ve kterém bdue podnikání reálnou alternativou ke korporátu a veřejné sféře i pro schopné a vzdělané občany.
na to zas ale potřebujete kupní sílu obyvatelstva,aby poptávala služby...
češi si dělají mnoho věcí sami.Já třeba typicky nenávidím malování,přesto ho dělám a mnohdy i ostatním v rodině.Proč?
No protože mi moje kupní síla nedovoluje vyhodit 40k za řemeslníka
Tady jde spis o to, že politici ničí stát a očekávají, že za to nebudou potrestáni.
Chudý občan o kterém tak rádi hovoří politici, bez přesných kritérií chudoby, ovšem v kontextu české reality, je nic neříkající pojem.
Srovnávat Česko s Indií, jak zaznělo v příspěvku níže, je nesmysl a na opravdovou chudobu, u nás nepředstavitelnou, lze narazit i v USA, jak jsem sám viděl, takže každé srovnávání se zahraničím hodně kulhá. Například, v hodně evropských zemích se považuje za luxus mít celý den k dispozici teplou vodu, nešetřit s ní a v bytě mít v zimě teplo nad 19 st.C, což je u nás standard a kdo na něj nemá příjem, je mu toto bydlení dotováno státem.
Netvrdím, že u nás podle objektivních kritérií chudí lidé nejsou, ale tvrdím, že většina těch, kdo se sami považují za chudé, ve skutečnosti chudí nejsou, protože mají prostředky na zbytné věci.
Víte,že hodně lidi u nás ani netopí a používají na splachování záchodu dešťovou vodu. a mají suché záchody i ve městech.
Lidé neví, co to je chudoba. Měli by si zajet třeba do Indie. Pak by možná něco pochopili.
Co se šetření týče, ano, svobodná matka s dítětem má problémy. Tomu věřím. U zbytku to je o plánování. Lidé si většinou nedokáží odříct zbytnosti. U těch chudých jsou to bohužel často cigarety a alkohol.
Je to samozřejmě individuální. Jsou rodiny, které prostě neušetří. Ale věřím tomu, že u většiny těch chudých jde jen o špatnou disciplínu
Matka samoživitelka je u nás poněkud zprofanovaný příklad někoho, kdo se má opravdu špatně. Inflačně ho používá každý politik, který chce vypadat pro občany hezky a přitom si dovoluji tvrdit, že většina matek i otců samoživitelů má u nás přímo luxusní podmínky pro život i výchovu dítěte oproti samoživitelkám ve Spojených státech a přesto tam nejsou středem takové pozornosti politiků, jak se to stalo u nás.