Je to skutečně fotka černé díry nebo počítačem vyrobený obrázek?

V médiích se v posledních letech opakovaně objevily fotografie černých děr. První v roce 2019, druhé letos. Byly to ale fotografie, když obrázky vznikly ze světla posbíraného v průběhu čtyř dní různými teleskopy?

Obvykle za fotografii považujeme něco, co vzniklo v jednom okamžiku a jedním přístrojem. Cvak a je to. Jenže tady bylo použito mnoho teleskopů rozmístěných po celé Zemi, ne jedno zařízení. Jenže i ve fotoaparátu nejsou všechny buňky CMOS čipu digitálního fotoaparátu na jednom místě. Čip má nějakou velikost a skládá se z mnoha světločivných buněk, které pochopitelně nejsou naplácány všechny na sebe, ale jsou rozloženy vedle sebe. Fotografové dokonce dobře ví, že čím je "filmové" políčko větší, tím je fotografie podrobnější a kvalitnější. Fotografie tzv. velkoformátových fotoaparátů byly kvalita sama. V případě fotek černých děr můžeme tak trochu považovat každý teleskop za jednu buňku snímače. Takže celý systém mnoha teleskopů zvaný EHT (Even Horizon Teleskop) můžeme považovat za fotografický čip, jehož buňky jsou roztroušeny po Zemi. A kvůli dosažení snesitelné kvality jsou roztroušeny po "celé" Zemi, tedy je ten "čip" obrovský. Ono taky to focené je šíleně daleko a fotka z jednoho teleskopu by nezaznamenala prakticky nic.

Ale co s tím, že fotografie je obvykle okamžitý záznam, což tyto fotky černých děr nejsou? Počkat, ale i fotografie vzniká ve fotoaparátu po určitou dobu, známou jako čas uzávěrky. Někdy je to 1/100, někdy 1/1000. Když se fotografovaný objekt nehýbe a fotograf taky ne, stačí 1/30 sekundy a často méně. Párty je dobré fotit alespoň na 1/60, protože lidé nepostojí a jsou na delší časy rozmazaní. Sport raději na časy kratší než 1/250. Není ale možné pořídit fotografii skutečně okamžitě, za nulový čas. Každý okamžik nějakou dobu trvá, což dokonce naznačuje i ono slovo, protože mžik oka také vyžaduje nějaký čas, třebaže velmi krátký. U EHT trval ten první "mžik oka" 4 dny. Aby byla fotografie jakž takž kvalitní, bylo třeba zajistit, aby se přitom černá díra moc neměnila, aby nebylo nutné ji vyfotit velmi rychle, čímž by byla úplně rozmazaná. Proto se vyhlíželo údobí, kdy se její podoba skoro nemění. Tedy, kdy se chová spíše jako dům, ne jako běžící sportovec, máme-li to přirovnat k obvyklým fotografiím, které běžně pořizujeme.

Fotografie je evidentně vždy složena z informací z mnoha buněk a je pořízena z nějakého nenulového časového úseku. Neexistuje nic, co má nulové prostorové rozměry (geometrický bod je neexistující idealizace), stejně jako neexistuje nic, co by trvalo nulový čas. To by totiž vůbec neexistovalo.

Ještě další komplikace je, že zaznamenaná data byla teprve časem soustředěna na jedno místo a tam zpracována jedním superpočítačem. Ovšem totéž dělá i digitální fotoaparát nebo následně počítač, na kterém pak fotky upravujeme či prohlížíme, i když v daleko menším rozsahu. Zpracování fotografie trvá nenulovou dobu a bez nějakého druhu počítače nebo "počítače" se neobejde. Ale ještě lepším příměrem je tu asi naše obvyklé vidění, při kterém jde do zrakového centra v mozku z očních nervů 6x méně informací než z ostatních oblastí mozku. Z toho je zřejmé, že obvyklý zrakový vjem je výsledkem složitého výpočtu našeho mozkového "počítače", ne jen prostým pasivním příjmem zrakové informace. Takže zpracování obrazu z dat v určitém čase je též zcela nezbytný předpoklad vzniku obrazu, dokonce v případě mozku jde o velmi složité zpracování obrazu.

Proto se vytvoření fotografií černé díry v principu neliší od vytvoření běžné fotografie nebo vytvoření vizuálního vjemu v našem mozku. Jen u toho EHT to byl obrovský "čip", "závěrka" byla otevřená 4 dny a superpočítač, který obraz zpracoval byl opravdu extrémní.