Proč tedy, když dům vyfotíme, je na fotografii skutečně dům?

Nevím přesně, co se tím chce sdělit. Na fotce je jen model domu, ne skutečný dům.

Takto se nelze ptát - ta otázka se sama zacykluje, neboť pojem "venku" je součástí skutečnosti, stejně tak jako pojem "naše hlava". Takže se vlastně ptáme, zda je "venku" (tj. pojem prostoru - blízko, daleko) venku nebo v naší hlavě, A totéž pro naší hlavu. Stejně tak je velmi nepřesné "co vizuálně přímo vnímáme, je maličký obraz na sítnicích našich očí," - ten obraz je převeden do elektrických impulsů v optických nervech (digitalizován), které (po zpracování a přidání dalších 6/7) aktivují určitou neuronovou síť ve zrakové kůře. Ale jak se to z této neuronové sítě překlopí do vědomé představy viděného, to nikdo neví...

Je to dost zmatené. I malé dítě chápe, co to je venku a uvnitř. Venku je svět uvnitř naší hlavy jeho modely.

Nepotřebujeme znát podstatu vědomí, aby nám bylo jasné, že se obraz okolí, tedy skutečnost, vytváří v naší hlavě. Je to jako tvrdit, že nemůžu řídit auto bez toho, že budu znát chemii jeho motoru.

Díky za velmi zajímavý blog.

"Ono vše existuje vlastně dvakrát, v našem mozku i mimo něj. V našem mozku je model okolí, které ovšem objektivně existuje také mimo nás.

"To, co vidíme prostým okem, je opravdu skutečnost, ale ta je jen modelem okolního světa, který je přesně na okolní svět nalícovaný."

Není od věci sledovat ze všech stran a do hloubky, ale v poslední době si myslím, že objektem jsou spíše vaši čtenáři.

Okolní svět a jeho "model" v nás nejsou dvě reality, ale jedna a táž, kdy okolní svět je vnímán, je tedy vjemem našich smyslů. A nemůže to být jinak, okolní svět nemůže objektivně existovat TAKÉ mimo nás a už vůbec na něj není nalícován náš vjemový model, který je naopak obrazem vnějšího světa.

Kdyby to bylojak fabulujete, tak by muselo existovat velké množství okolních světů, limitované populací, neboť každý vnímá svět jinak a určitě by se mu nelíbilo, kdyby na jeho okolní svět byl "nalícován" svět sousedův.

Naivní chyba, se kterou nesouhlasí od Kanta v podstatně všichni filosofové, ba i mnozí před ním, jako Platón. A samozřejmě celá moderní fyzika počínající termodynamikou. Jo, něco kolem nás je, co ladí všechny reality do sebe, ale je to zcela odlišné od toho, co za realitu pokládáme.

Ale je opravdu těžké zbavit se předsudku přirozeného světa, a chce to dost čtení a přemýšlení. Není to zadarmo. Tak přeji alespoň úspěšný začátek na této cestě.

Někde měli udělat experiment, kdy před oči několika lidí umístili napevno brýle s nějakými hranoly, které obraz okolí rozbily do jakýchsi patvarů. To trvalo několik dní, než mozek obraz zkorigoval a viděli okolí, jakoby brýle neměli. Když brýle sundali, tak bez nich viděli okolí zase rozbité, než zase za několik dní mozek zapracoval a obraz napravil.

Řekl bych, že skutečnost je venku to, co vidíme. Když se na něco (třeba na krychli) kouknu získám představu o tom, jak vypadá. Pak si na ní sáhnu a ta představa je stejná. Pak mi jí někdo popíše slovně a zase si udělám stejnou představu. Kdybych byl netopýr, tak tvar toho objektu uslyším a zase to bude totéž.

To je správný pohled, ale existuje i realita třeba z hlediska vědeckého, např. atomová úroveň. Realita je obraz světa, z pohledu, který zvolíme, třeba ve zvolené podrobnosti.

Prima blog a chutné odkazy