Hmm, až na to, že pohyb kinesinu (25nm) po mikrotubulech (tlouštka v řádu 50nm) se dá pozorovat v procházejícím světle. To se ví od 70. let minulého století. Záleží na počtu difraktovaných fotonů v poměru ke kvantovému šumu ( Detectivity limit of very small objects by video-enhanced microscopy. Mizushima Y., Appl Opt. 1988 Jun 15;27(12):2587-94.)

A to zřejmě Raleighovým rozptylem. I o tom se v blogu píše. Stačí si ho dočíst.

Zase jsem se něco dozvěděla z fyzikálních zákonů. Tedy o záření. Když vidím ty barevné kreace roušek, které se šijí u našich maminek, tak je to vlastně taková barevná bariéra, vyvolaná virem, který není barevně vidět vůbec. Život bývá paradoxní - a proto tak zajímavý. Zdravím pane Fikáčku.

genderově vyváženou...bez vyjímek ohledně barev takže nijakou

Analogicky by se dalo říct, že jeden atom či molekula jakékoli látky je neviditelná či jen černobílá, protože je menší než vlnová délka světla. Barva se ale projevuje u většího množství materiálu, tedy řekněme i u "koronavirového slizu".

Chápu ale, že jste měl na mysli krásné barevné obrázky jednoho viru s až neuvěřitelnými podrobnostmi.

Falešné barvy jsou běžná metoda, například vesmírné objekty mohou mít komplexní zobrazení od radiových vln až po gama paprsky ve falešných barvách, a vypadá to neméně úžasně, než onen virus.

Zase jeden z fascinujících článků. Nic zlého vám nepřeji, ale byl bych zvědavý, jestli by vás zajímala nějaká barva, až ho chytnete.

Když člověk na něco nemá, smrt nebo těžkou nemoc nemůže moc ovlivnit, tak si z toho může akorát tak dělat legraci nebo se na účet toho bavit. Brečet a klepat se strachy v koutě nepomůže.

Když mě COVID-19 zabije, bude to s vědomím, že jsem měl fajn život.