Je čas jen iluze? A co vše je iluze?

Myšlenku, že čas je jen iluze, vypustil do světa ve své knize Konec času Julian Barbour. Pojďme nad věcí trochu pouvažovat. Někdy stačí pár prostých úvah, které nastíní, jak to asi je.

Zasaďme tuto myšlenku do celkového obrazu. Stačí si udělat přehled toho, o čem všem se dnes v médiích píše, že je to jen iluze.

Iluzí má být dotek našeho prstu s čímkoliv, protože předmět a naše ruka se de facto nedotýkají, ale jejich atomy si vyměňují virtuální fotony, které ruku a předmět odpuzují.

Barvy taky mají být iluzí, protože předměty vysílají jen fotony s určitou frekvencí a barvu z nich udělají až naše oči a náš mozek.

Iluzí má být i gravitační síla, která je něčím jiným, není silou. Je to podle obecné teorie relativity jen zakřivení prostoročasu.

Iluzí je prý i 3D prostor, tedy celý vesmír, podle holografického principu.

A teď ten čas. Ale také realita přirozeného světa má být iluzí, což plyne třeba z popsané „iluze“ dotyku, ale také to, že se realita běžného, její předměty „rozpadají“ na molekuly a ty na atomy. A atomu na částice, a to má být ta pravá realita. A ta realita všedního dne je prý jen iluze.

Čas není absolutní, je relativní, jak objevily hned dvě teorie relativity. Třeba se zpomaluje u četné díry. Někteří jeho relativity přehnali a tvrdí, že čas vůbec neexistuje. (obrázek vytvořen by ChatGPT)

Vše tohle, včetně „iluze“ svobodné vůle a ega, vyšlo z hlubšího vědeckého poznání. Dříve, když jsme měli jen holé smysly, se věda nemohla dostat za oponu přirozeného světa. Pak ale přišel dalekohled, mikroskop, urychlovače částic a další přístroje podporované novými fyzikálním teoriemi.

Přesto je ale realita všedního dne stejně pevná, jako byla za Newtonovy doby. Tělesa nepřestala být pevná, tráva nepřestala být zelená. Těžko tedy tyto věci označit za pouhou iluzi. Iluze je třeba fata morgana, ne tohle. Co takhle tedy pochopit, že tohle všechno jsou jen jakési parciální „iluze“ nebo ještě lépe pevné „iluze“. Nejde jen o optické klamy. A takovýmto pevným „iluzím“ říkáme jevy v duchu fenomenologie.

Čas proto není iluzí, neboť je pevný v tom smyslu, že s jeho plynutí nic neuděláme, ať se jakkoliv snažíme. Stejně tak realita všedního dne, prostor, vesmír, dotek. Stejně jako svobodná vůle a ego.

Že je čas jev, je běžné. Zřejmě vzniká z prostoročasových „atomů“ smyčkové kvantové gravitace. Ono všechno to, co jsem zmínili, i vše, co jsme nezmínili, je jen jev. Jen některé jevy, jako ta fata morgana, jsou nepevné, je snadné se jich zbavit, a jen takovým říkáme iluze. To čas určitě není.

A kdybyste chtěli vědět, na jakých chybách stojí Barbourův omyl, že čas je jen iluze, zkuste třeba textík Proč (ne)existuje čas (velmi jednoduše). A na konci tohoto textíku najdete další, týkající se věci.