Jak na multivesmíry

Velmi populární je představa Huga Everetta, že v případě otevření krabice se Schrödingerovou kočkou, dojde při jejím spatření místo kolapsu vlnové funkce k objevení se 2. vesmíru. Jeden je s mrtvou a druhý s živou kočkou.

Ještě doplňme k té Schrödingerově kočce, že my zůstaneme v jednom z těchto vesmírů, v tom našem, a vznikne jen ten druhý, který nevidíme. A nemůžeme ovlivnit, v kterém.

"Malý" problém této interpretace je v tom, že ten druhý vesmír, ve kterém se neocitneme, vlastně vznikne najednou ve zlomku okamžiku. To je ale prakticky nemožné, protože našemu vesmíru trvalo 13,7 miliardy let než se vyvinul, ale jeho druhá (maličko změněná) kopie má vzniknout jako mávnutím kouzelného proutku. ihned. To je fyzikální nesmysl.

Druhý zásadní problém je, kde se najednou vezme energie na vznik celého dalšího vesmíru. V podstatě najednou se má kdesi vzít obrovská energie, což je taktéž nemožné. Je to o to horší, že podobných vesmírů mají vznikat ve zlomku vteřiny miliardy i z malého kousíčku hmoty, protože kolaps vlnové funkce tam probíhá miliardkrát za okamžik. K tomuto kolapsu podle stařičké Kodaňské interpretace kvantové mechaniky totiž nedochází jen při pozorování člověkem, ale i při "pozorování" jakýmkoliv fotonem (či jinou částicí), který žádný pozorovatel nepřijme. Pozorování tedy není nutné, stačí jakákoliv interakce libovolné částice s kvantovým systémem. A takových interakcí probíhají v kousíčku hmoty miliardy v mžiku.

V celém vesmíru by tedy v každém okamžiku mělo vznikat neskutečné množství paralelních vesmírů, které potřebují neskutečné množství energii a tu nemají odkud brát. Je to zcela šílená představa, která je navíc zcela zbytečné k vysvětlení kvantové mechaniky. Takže mnohasvětová Everettova interpretace kvantové mechaniky je jen nemožná pohádka, dobrá akorát tak pro populární média.

A jak je to asi doopravdy? K žádnému kolapsu vlnové funkce vůbec nedochází a tedy nedochází ani k žádnému štěpení vesmíru, který kolaps nahrazuje, protože vlnová funkce nepopisuje realitu, ale pouze pravděpodobné chování částice, bez přesné znalosti vícerozměrné pilotní vlny, která s částicí interaguje. Dojem mnoha světů vytváří právě vícerozměrnost pilotní vlny, neboť část kauzality probíhá mimo náš 3D vesmír, ale to pouze velmi lokálně, ne v celém vesmíru. To je tak asi vše.