Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

MS

Vzhledem ke zbaběle zakázané diskuzi u následujícího blogu to musím napsat sem: fyzikální nekonečno nemůže být potenciální a nutně musí být aktuální – abych mohl potenciálně postoupit o libovolný počet prvků, tak tyto prvky musí aktuálně existovat ...

Foto

Tady někoho vlastní frustrace asi zajímají podstatně více než filosofie a diskutované téma. Komentáře už jsou tam povoleny, bylo to jen nedopatření. Ono u všech mých blogů jsou komentáře povoleny, takže každému dojde, že to byl omyl, pokud není extrémně vzteklý. To pak jde rozumná diskuse k čertu.

Ano, máte pravdu, že další kroky musí předem existovat, ovšem člověk říci nemůže, že je jich nekonečně, protože to nekonečněkrát překračuje jeho znalosti. Takže je to extrapolace do nekonečna, tedy extrapolace z nulového vzorku, neboli zcela jistě chyba, dokonce absolutní chyba.

Stačí se podívat, jak se mění základní pojmy, třeba čas a prostor, viz Newton a Einstein. Extrapolovat tedy neustále dále a dále je tak trochu mechanické uvažování v Newtonově stylu a ten je přece jen už pár set let starý. Jak poznáváme svět dále a dále, mění se i naše základní pojmy, takže se mění i pojmy existovat, další krok atd., všechny pojmy, které se při úvaze o větším a větším světě používají.

Foto

To všechno není nic proti tomu, že za situace, kdy každý má dva dědečky, existuje na tomto dočasném světě dvakrát tolik dědečků, než lidí.

Foto

Aristoteles veril, že vesmír je večný, čím ovplyvnil vedu na celé stáročia. Vedci totiž až do 20. storočia prijímali Aristotelov názor, ktorý sa ukázal nesprávny, ako som o tom písala v tomto článku. https://blog.idnes.cz/tvrdonova/hawking-o-vzniku-v... Ako je teda možné, že hoci veril, že nekonečno neexistuje, ale zároveň veril vo večný vesmír?

Foto

Nejsem znalec Aristotela, tak netuším. Ale názory se mění. Třeba Newton si zpočátku myslel, že jeho diferenciální počet má nulový krok, tedy nekonečně malý, a později pochopil, že je to logicky nekonzistentní řešení, a přešel v podstatě na současné pojetí limity, která se blíží k bodu, ale nikdy se do něj nedostane. Tak možná to byl starší Aristotelův názor.

Ale obecně mě historie filosofie moc nezajímá, takže hledám správné řešení bez ohledu na názor klasiků. Nicméně jsem rád, že mě klasici občas "podpoří".

  • Počet článků 333
  • Celková karma 20,21
  • Průměrná čtenost 3045x
Vystudoval chemii (SŠ), kybernetiku, řízení, ekonomii a teorii systémů (interdisciplinární studia - VŠ), je obecně uvažujícím člověkem někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze. Od září 2021 Ph.D. se zaměřením na filosofii fyziky a matematiky. Pracoval jako evropský expert pro "Future Technologies", 7 let pak v jedné z nejvyšších evropských pozic v počítačové bezpečnosti. Momentálně finanční expert na evropské úrovni. V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR. Je členem světové vědecké Společnosti pro filosofii času. Absolvent Oxfordského kurzu Filosofie vědy.

Chcete-li sledovat diskuse v "jeho" skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen) na FB. jfikacek@gmail.com
 
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. Někdy je to jen divoká fantazie. Na druhé straně se snaží udržovat jistou vědeckou kvalitu, takže "esoterické" komentáře nejsou vítány.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.