Dovolím si opět několik poznámek. Tvrdíte :

"A protože setrvačnost funguje v celém vesmíru, je ten základ, který udržuje stejnou rychlost všude. Je to čas. Bez jeho jednotící role bychom ani nemohli formulovat stálé fyzikální zákony."

Fundamentální fyzikální zákony jsou nezávislé na čase. Platí stejně jako když čas běží dopředu, a stejně kdyby čas běžel dozadu. Nezávislost fyzikálních zíkonů na čase je jedním ze stěžejních principů fyziky. Setrvačnost těles není funkcí času, je jedním ze zákonů zachování, v tomto případě zachování momentu hybnosti a moment hybnosti nezávisí na čase, závisí pouze na hmotnosti tělesa a síle.

To, že čas nemůžete odvodit z gravitačních vln jasně dokládá jejich zachycení, při gravitační kolizi se nemění čas, dochází k dilataci prostoru.

I čas běžící pozadu je stále čas, tedy i příslušné zákony na čase stále závisí.

I termodynamika je součástí fyzikálních zákonů, a ta platí jen v našem dopředném směru.

Výborný článek. Ani se mi z něj tak moc nekouří z hlavy.

Uff, to jsem rád. Snažil jsem se o maximální názornost, ale nemám čtenářovy oči.

Tedy ehm, že se zas ozývám. V knížce Ideelle Verherrlichung des empirisch erfassten Naturlebens, Breitkopf und Härtel 1822 píše autor Georg Buquoy na stranách 83 a 84 v komentáři ke svým rovnicím pohybu tělesa proměnné hmotnosti:

"... .. vztah mezi prostorem a časem se dá vyjádřit těmito dvěma způsoby:

(následují rovnice, kde jednou je vyjádřen čas jako funkce pohybu a podruhé pohyb jako funkce času, jedno z vyjádření tohoto vztahu je fakticky identické s rovnicemi obecné teorie relativity)

... v prvním případě dostáváme symboliku filozofie přírody a v druhém případě symboliku transcendentálního idealismu...

To jen k tomu, kdo měl v těchto úvahách prioritu. Hledáme recenzenta pro překlad Ideelle Verherrlichung ... Nemáte zájem?

Ne že bych zcela rozuměl, ale zní to dost zajímavě. Při čtení knihy bych to snad z kontextu pochopil. Můžete mi napsat na jfikacek@gmail.com podrobnosti, prosím. Děkuji. (P.S. Asi už chápu.)