Existuje v Česku svatá a mechanická inkvizice (srovnání s dobou marxistickou)? - 3.díl

Na té kauze kolem mé disertace mě zaujalo, že jsem se o ní nedozvěděl z university, ale z tisku. Člověk by předpokládal, že když je vědecká kritika na vědeckou práci, tak její autor dostane prostor se obhájit. Bláznivý požadavek.

Chcete-li číst celý seriálek od začátku, začněte zde.
A jeho druhý díl naleznete tady.

Někteří mi říkají, ať už tu kauzu znova neotevírám a mají pravdu. Ale já ji znovu neotevírám. Napíšu třeba nějaký blog na vědecké téma, jako třeba Je vesmír konečný nebo nekonečný? a fanatici zaútočí, viz diskuse pod tím blogem. Takže jen reaguju na další nesmysly, lži a výmysly ortodoxní inkvizice. :) Ale už to ani mě nebaví, takže jestli nebudou další významné útoky, dám si s takovými blogy na chvíli pokoj.

Ale k věci. Nenapadlo mě, že v českém universitním prostředí může proběhnout něco jako Kafkův Proces. Člověk je obviněn, o čemž se málem nedozví, souzen, aniž by dostal šanci se bránit. Rozdíl byl nakonec jen v tom, že zákon zabránil, aby byl odsouzen. Takže naštěstí jen poloviční Kafka. Ono totiž dva oponentní posudky mé disertace Filosofie nekonečna zněly, že práce je OK. A třetí byl, že práce je super. To pak podle zákona jde opravdu těžko takovou práci označit za nevyhovující. Navíc, jak jsem se posléze dozvěděl, byl vyžádán i kontrolní posudek, který „překvapivě“ taky uzavřel, že práce je dobrá. Takže 4 expertní posudky stály proti nějakým amatérským výkřikům. Děkanovi pak nezbylo než konstatovat, že je práce podle zákona v pořádku.

Franz Kafka (Wikipedie free photo – podle informace Wikipedie autorská práva vypršela kvůli smrti autora fotografie před více než 70 lety)

(Jistá paní v diskusi pod druhým blogem této série tvrdí, že jen mezera v zákoně způsobila, že práce nakonec prošla. Asi si představovala zaplnit tu mezeru něčím jako „i když se experti oficiálně a opakovaně shodnou, že disertace je v pořádku, mohou lidé, kteří práci sice nerozumí, ale mají moc, práci prohlásit za nevyhovující“. Jaká to arogance.

Ale mám takové nutkání srovnat tuto kauzu s něčím podobným v minulém režimu. Jen ještě připomenu, že o kauze jsem se dozvěděl od novináře z Hanácké drbny, ne z university. Zábavné, že? Taková plochá historka okresního formátu, jak by řekli Šimek s Grossmanem. Nicméně, všechna čest Hanácké drbně, neboť její redaktor přistoupil ke kauze daleko solidněji než zmíněný universitní vševěd a někteří další. Svůj článek Citace z Cimrmana a YouTube. Na filozofické fakultě je hloubková kontrola doktorandských programů založil i na tom, že se ptal i mě na mé argumenty. Což universitní zdroj celé kritiky ani nenapadlo. Takže Drbna byla korektnější. Neuvěřitelné. :(

A jen odbočím k titulku článku. Proč by v nemohl být v disertaci vtip, který je dobrou metaforou nějaké vědecké myšlenky? Nikde v podmínkách Ph.D. studia jsem nečetl: zákaz vtipkování. Ale zažil jsem už nositele Nobelovy ceny na vědecké konferenci, jak ukazuje obrázek boha, jak rukama spojuje částice a hází je do kyblíku, aby vysvětlil některé procesy po velkém třesku. A co se týče YouTube, nevidím nic nevědeckého v odkazu třeba na prezentaci George Ellise (spolupracovníka Hawkinga) na vědeckém semináři Oxford-Cambridge. Mám v té souvislosti dotaz: Proč nás učili v rámci Ph.D. studia v předmětu, který se snad jmenoval elektronické vědecké zdroje, odkazovat na YouTube videa? Proto, abychom takové dokazování nikdy nepoužívali? :)

Ale teď k tomu srovnání s minulým režimem. Před revolucí roku 1989 jsem učil na Universitě Karlově a objevila se kritika, že neučím dostatečně marxisticko-leninsky. Byl jsem proto pozván na kobereček na samotný Ústav marxismu-leninismu UK, tedy přímo do jámy lvové. A dostal jsem tedy šanci se bránit. Naivně jsem si myslel, že poměry na universitách po revoluci by měly být lepší a že dostanu možnost reagovat alespoň jako za totality. Evidentně ale nikoliv. :(

Karel Marx (Wiki free photo – podle informace Wikipedie autor fotografie zemřel v roce 1901, takže se na fotografii už nevztahují žádná autorská práva.)

Na zasedání onoho Ústavu bylo dost lidí v panelu. Možná 15. Začalo grilování. Já se bránil, až došlo tuším na nějaké fenomenologické úvahy. O fenomenologii jsem tenkrát prakticky nevěděl, tvořil jsem jen něco svého, tak jsem zřejmě používal vlastní termíny. V ten moment někdo opáčil, že to co, říkám, ale už napsal Kant. A já na to poctivě replikoval: „Vážně? Toho jsem nečet. Ale opravdu mi nevadí, že se s Kantem shodnu.“ Skutečně jsem ho tenkrát znal spíše jen podle jména.

Chvilku bylo ticho a pak mě ještě trochu testovali, jestli jsem schopen v té koncepci logicky pokračovat. A pak na mě zapomněli. Asi jsem kobereček přežil. A začali o Kantovi a jeho vztahu k fenomenologii diskutovat už jen mezi sebou, jako kdybych tam nebyl. Já už se do toho dál nemíchal, přece jen byla situace dost riskantní.

Možná se v Praze na onom Ústavu nekoncentrovali jen marxisté, ale také lidi, kteří si na marxismus jen hráli, aby mohli dělat filosofii. Netuším, bylo to dávno. Ale měl z toho solidnější pocit než z nedávné kauzy kolem mé disertace. To se mě snad někdo bál?

A v poslední době jsem si uvědomil, kdo primárně na mě útočí. Jsou to hlavně staří universitní nebo středoškolští učitelé fyziky, kteří nedělají vědu. Je zřejmé, že filosofické uvažování není jejich přednost. Samozřejmě je práce, kterou dělají, úžasná a velmi cenná, ale je to výuka a není to věda. Nemají zřejmě předpoklady pro vědu a pro vědu v obecnějších až filosofických polohách už asi vůbec. Není to jejich profese.

Tento pohled mi potvrzuje i to, jakého druhu jsou čeští fyzici, kteří mi naopak pomáhají. A to tím, že čtou mé články nebo knihu před jejich zveřejněním, opravují v nich anglickou terminologii, připomínkují myšlenky, diskutují se mnou o nich. Jsou to vlastně fyzici, kteří dělají vědu, ale neučí ji. A to na Akademii věd nebo v zahraničí. Jsou také mladšího věku. Výjimkou je jeden světově špičkový filosof fyziky, ten ale není Čech. Od takových jsem nejednou slyšel, že mají podobné názory.

Takže s mými myšlenkami nemají problém mladší fyzici, kteří dělají vědu a nejsou to učitelé. Mají tedy mladé a vědecké myšlení. Zuřiví oponenti mají zřejmě opačné vlastnosti. :)