Existuje v Česku svatá a mechanická inkvizice (proti filosofii)? - 2.díl

V minulém díle na toto téma jsme upozornili na nevědeckou kritiku ze strany jednoho universitního profesora (a dalších pedagogů). Dnes se podíváme trochu na psychologické souvislosti této kauzy.

První díl tohoto seriálku můžete najít na tomto odkazu.

Nejde samozřejmě o osoby, ale o princip, že by se odborník neměl vyjadřovat k pracím mimo svůj obor, když tam nemá znalosti, jak bylo ukázáno minule. Že by měl postupovat vědecky, tedy rozumově, analyticky a nedat třeba jen na emoční nespokojenost s nějakou filosofickou koncepcí, které nerozumí.

Že odborníci z patřičného oboru, tedy z filosofie, viděli tvrdě kritizovanou filosofickou koncepci „trochu“ jinak, ukázala už i Ph.D. zkouška z filosofie, která se dotýkala i filosofického základu disertace (i když asi ze strany zkoušejícího nevědomě). Zkouška celkem brzy přestala být zkouškou a změnila se v příjemnou diskusi, kdy zkoušející evidentně pozapomněl, že jde vlastně o zkoušku. Je velmi dobrý pocit mluvit s někým, který tématu skvělě rozumí. A když jsme se dostali na téma eternalismu, kde jsme spolu nesouhlasili, tak si uvědomil, že je to jen zkouška a prohlásil, že znalosti na zkoušku bohatě stačí. Čímž byla zkouška hotova. (Kdyby některým fanatikům, kteří zpochybňují i elementární fakta, nestačila holá skutečnost, že v rámci Ph.D. se musí absolvovat zkouška z filosofie, můžu poskytnout certifikát. :) )

Galileo Galie se svou přdtsavou Sluneční soustavy před inkvizicí (fantazie DALL E).

Ilustrací, jak iracionální byla celá ta kritika mé disertace, bylo chování (zřejmě) iniciátora celé kauzy. Ten, místo toho, aby alespoň obecně kritizoval disertaci, začal na Facebooku svou „kritiku“ rovnou nadávkami typu idiot, debil a blbec. Že jde o disertaci vyšlo najevo až posléze, když jsem se ptal, oč jako vlastně jde. Místo jakékoliv alespoň povrchní kritiky pokračoval i nadále v hrubých osobních nadávkách. Když bylo jasné, že se k disertaci vůbec nedostaneme, tak jsem ho zablokoval.

On ale začal posílat emaily, ve kterých napsal, že chce diskutovat o disertaci, opět o ní ale neřekl nic. A hned následovala další záplava osobních urážek bez toho, že by se jakkoliv k disertaci vyjádřil. Tak jsem ho nakonec zablokoval i v emailu. Další komunikační kanál už zřejmě nanašel, jinak by evidentně naplnil podstatu trestného činu stalkingu. :) Bylo zajímavé, že mimo jiné prohlásil, že mi „zruší titul Ph.D.“. Evidentně tedy měl nějaký vztah k universitě, i když to byl zřejmě agresivní fanatik. Přijde mi neuvěřitelné, že může někdo takový (asi) učit na universitě nebo alespoň mít tam patrně významný vliv, jestli to byl jen student.

Nejvíce mě ale u takových reakcí zajímá motivace. Jedním z motivů může být iracionální pohrdání filosofií ze strany některých přírodovědců. Proslavený geniální fyzik na vozíčku Stephen Hawking třeba napsal, že je filosofie mrtvá. Evidentně jí pohrdal. Docela směšné na tom bylo, že si přitom neuvědomil, že takový názor je filosofický postoj, řekněme pozitivistický. A napsal ho navíc ve své filosofické knize Velkolepý plán. :) Podobný přehlíživý postoj měl k filosofii i Richard Feynman.

Takové prohlášení, jako předvedl Hawking, mi ale přijde třeba jako tvrdit, že dnes doba kola už uplynula, že kolo bylo kdysi užitečné, ale teď už je k ničemu. Vědecká metoda, kterou vytvořilo filosofické uvažování (třebaže mnohdy to bylo filosofické uvažování přírodovědců jako byl třeba Galileo), je nezbytnou páteří každé přírodní vědy. Je pravda, že její použití v přírodnách vědách je tak samozřejmé, jako třeba dýchání v běžném životě. A máme-li pokračovat v této metafoře, i totální génius v umění či vědě, který se mentálně pohybuje jen v těch „nejvyšších“ sférách, musí neustále dýchat.

Někdo jako Stephen hawking (fantazie AI DALL E)

Podstatou vědecké metody je požadavek logické konzistence a empirické podloženosti. A tento přístup používá třeba právě fyzika dnes a denně. Takže agresivní výpady některých přírodovědců proti filosofii je dle mého něco, co označuju v nadpise za mechanickou inkvizici. Prostě ofenzíva na základě úzkého rozhledu. A kdyby se vzala vážně, bylo by to řezání větve, na které sedí.

Asi se shodnu s fyziky v tom, že si až tolik necením například existencialismu či podobných emočních filosofií. Jsem tedy pro exatní vědu. Takové „filosofie“, které snad ani filosofie nejsou, podel mého, ale jsou psychologií, jsou jistě velmi cenné pro osobní život. A pro obory jako je fyzika nebo matematika jsou opravdu bezcenné a příliš vágní.

Nicméně na druhé straně představa některých exaktních vědců, že jim jejich obor dává absolutně pevné pravdy, je představa nevědecká. A nahlédnout to může právě jen filosofické myšlení. Každý model, každá teorie, každý pojem jsou jen zjednodušení, která budou časem překonána. Dokonce Popperovo kritérium vědeckosti přímo požaduje falsifikovatelnost, tedy překonatelnost, možnost zobecnění a tím i částečné popření. I tak základní pojmy jako je třeba čas byly u Newtona zdánlivě absolutní. A že takové nejsou ukázal třeba Einstein relativitou času. Věda není ztuhlá. A jestli ji někdo tak vidí, tak ji nevidí ani reálně ani vědecky. Dnes už newtonovské paradigma uvažování dávno nestačí. A někdo s takovým paradigmatem může bezhlavě útočit, pokud je jeho „víra“ v některé absolutní pravdy zpochybněna.

Ano, filosofie se vyvíjí poměrně pomalu, ale to se vyvíjejí základní paradigmata fyziky také, jako newtonovské nebo kvantové mechaniky. Máme odmítnou kvantovou mechaniku a teorii relativity proto, že se v jejích základních myšlenkých za 100 let mnoho nezměnilo? Je teorie relativity mrtvá?

V dalším pokračování si povíme o tom, jak česká vědecká inkvizice může nabývat podob Kafkova Zámku nebo automatického mazání příspěvů na Facebooku.