Hůl částečně ponořená do vody se nám JEVÍ jako zlomená. Víme proč, dokážeme přesně popsat důvody i parametry tohoto jevu.

Hezky popisujete jak se nám čas JEVÍ, ale už TR jasně prokazuje, že čas není tak stabilní jak se nám JEVÍ. Tvrdit, že čas skutečně JE takový jak se nám JEVÍ je přinejmenším velmi odvážné...

Chtělo by to něco k tématu. Blog nevysvětluje, co čas je, ani jak se jeví, ale pouze dokazuje, že je. Takže diskuse, jestli je to jev nebo skutečnost, je zde mimo mísu.

Ale proč si na nezahrát na tuhle diskusi a ukázat, že i tak není komentář správný. Ono totiž vše je jev. Například stůl je sice skutečný, ale současně je to jev shluku atomů. Atom je sice skutečný, ale taky je to jen jev, daný chováním elektronů a je to většinou prázdný prostor, atd.

Z toho tedy plyne, že i skutečnost je jen jev. Proto říkat, že něco je jen jev, nedává moc smysl, když je všechno jev.

Chtělo by to tedy alespoň konkrétně naznačit, jaký je rozdíl mezi tím, jaký čas je a jak se jen jeví. Bez konkrétní analýzy je to, při vší úctě, jen nesmyslné a povrchní sdělení.

Moc by mě zajímalo, jaký je ten rozdíl mezi tím, jaký čas skutečně je a jak se pouze jeví.

Osobně se "vypořádávám" s fenoménem který mám "pracovně" vedený pod existenční gravitací.

Tato existenční gravitace, její určitá hodnota, stav určuje stav a formu reality a co vlastně je a dále se rozvíjí.

Je to podobné jako si gravitačně Země "udržuje" Měsíc na své oběžné dráze, což je vlastně i určitá gravitační dimenze a vytváří prostředí, vlivy kolem. Třeba slapové. Díky určité vzdálenosti od Země, tak máme prostředí takové, jaké je ... .Je přítomná ve všem od základů atomů, až po složité ekosystémy, kde nabírá určitou tzv. existenční gravitační hmotnost, tím pádem prostředí a tím pádem i veličiny.

Ve stavu člověka, kde to formují principy a programy, tak to je i čas, ale i prostředí, vztahy, lidi kolem, rodina ... .

Tento stav je ale vlastně aktivní jen ve dne, kdy máme aktivní vědomí, mód reality – soustředění. V noci po čas spánku, ale dojde k "přepnutí" na mód, jak já říkám knihovníka a IT technika, jenž zpracovává prožitky dne a k tomu jednotlivé paměti a vytváří shody a následně pracovní algoritmy a aktualizace jednotlivých center v mozku. Tady je další zajímavost, pokud je jedinec silně ukotven, vlečen událostmi, denní existence, tak má zahlcenou paměť a plně vytížený systém knihovníka a projevy ve snech. Tedy onu existenční gravitaci.

Pokud, ale jedinec rozvíjí patřičné třídící inteligence na základě zákonů a principů, tím se snižuje, tento informační tok a potřeba aktualizovat algoritmy a jednotlivé úlohy mozkových center, tedy snižuje se jeho existenční gravitace, tím se mění jeho sny a forma noční existence, kde už není jen "knihovník", ale "uvolňuje" se do stále větší existence, což je v počátku chaotické a neřízené, chybí zde ona "kotva", existenčně gravitace. V podstatě se dostává do stavu mimo prostor a čas a je to podobné jako v X Menech, kde profesor vidí do hlav ... . Zde se pohybuje v dějových realitách, jež se vzájemně prolínají, je to dost nestabilní, ale i paralelních dějových linií. Tedy čas může být určitá forma a stav oné gravitace.

Myslím, že to nidko nebude číst. Je to jen spam. Nechte toho, prosím.

Zde jade taky o něco jiného. K tomu je potřeba si uvědomit a poznat, jak se vytváří naše aktuální vědomí, jeho stav, a to že se s ním nerodíme. Dále jeho vývoj je jak generačně, tak mezigeneračně do daleké hloubky, shodný, což potvrzuje schopnost generačně a mezigeneračně vést a rozvíjet hodnoty, tradice, principy a tím pádem stále rozvinutější civilizaci, pokud prostředí přeje. To vše je vlastně podle určitého klíče – genetického programu, na základě to jak mozek skrze myriády zpětných vazeb, zkušeností vytváří vrstvy a řídící centra, jež nám umožní chodit, mluvit, a další inteligence až do dospělosti, kde je několik stabilních forem a jejich tzv. okruh vnímání a tvoření, filtrování reality, jež má svůj specifický záběr, tedy slovník, určitou vrstvu reality, potřeby, chování, myšlení. To jej pak vede do určitého okruhu od potřeby kmene a rodiny k potřebě formovat svět a jeho řád, kde je několik fází, od fáze přírodních sil, k náboženským formám až k vědeckým, kde se vlastně více aktivuje levá mozková hemisféra a v tom to případě se formují různé vědecké téze a pohledy, jež mají právě za sebou, tento vývoj, a tím pádem určitou charakteristiku projevu, způsoby myšlení, reality a platformu, jež je shodná napříč svým vývojem skupinou. To má každá generace, a tedy stále dokola se zde opakuje podobný scénář, kde se generačně objevuje ona Amerika, což už starší generace mají za sebou. Zde nám evolučně chybí a snad už se rozvíjí, tzv. dějová kontinuální časová inteligence, schopnost vnímat děje v jejich dějových časech a průsečících aktivit v řádech měsíců, roku, staletí. Zde je zcela jiný stav reality, řádu a smyslu všeho. My se z této časové dějové kontinuální reality odpojujeme a to díky tzv. dvojí gravitaci, a to existenční a mentální, což jsou naše životní potřeby a mentální pochody. Pak tu je redukce reality a priorit jež se dějí v po čas spánku a přípravy na další den. Jinak řečeno druhý den víme už prd a za týden už nemáme přehled.

No, protože tu nejde o naše vnímání času, ale o čas sám, tedy objektivní, na nás nezávislý, tak se tento komentář se nevztahuje na to, co se probírá v blogu.