Co formovalo "mimozemský" amazonský jazyk Pirahá bez číslovek, barev a času

Na řece Maici (čti "maisy"), přítoku Amazonky, existuje izolovaný kmen jménem Pirahá, který používá prostý jazyk bez číslovek, bez názvů pro barvy, bez minulého a budoucího času, dokonce bez pojmu času a bez zájmen.

Při sledování filmu o tomto kmeni a jeho jazyku, mě zaujalo sdělení profesora lingvistiky Daniela Everetta, který u kmene působil na 30 let jako misionář, jak se učil jazyk kmene Pirahá, když neměl s nimi žádný společný jazyk, kterým by se domluvili. Ukazovali si na předměty a pojmenovávali je v jazyku Pirahá. To mi připomnělo, jak jsme se kdysi ve věku snad deseti let učili německy na mezinárodním pionýrském táboře, kde byli Češi a Němci. Taky jsme si ukazovali na věci a říkali názvy ve svých jazycích.Tlumočníkem mezi těmito dvěma jazyky byla vlastně realita, okolní předměty, jejich vztahy a jejich pohyby. Z toho je ale jasné, že to, co mají různé řeči společného (a různá myšlení), jejich sjednocující základ, je realita, okolní předměty. Jsou to objekty, zákonitosti a vztahy v realitě, jejichž jsou jazyky modelem, ne nějaké ideje, jak se mylně domníval Platón. Přiřazováním různých názvů k věcem kolem se ostatně naučil mateřštinu každý člověk.

V podstatě je struktura jazyků daná praxí, vztahem daných lidí k realitě. To kmen Pirahá krásně ilustruje. Žije v nenáročných, prostých podmínkách, proto nemá jejich jazyk ani čas minulý nebo budoucí, dokonce ani jméno pro čas, protože všechny jejich dny jsou (nebo spíše byly) stejné. V řece byla stále hojnost ryb a prales dával další suroviny prakticky bez námahy, počasí je teplé, takže nebylo nutné stavět složitější a trvanlivější obydlí, jejichž stavba by se musel plánovat. Nejsou zde patrná žádná roční období a hlavně nemají žádné zemědělství, tedy není třeba kalendáře. který by upozorňoval, kdy je třeba zasít, kdy očekávat deště nebo záplavy příznivé pro úrodu, což byla nutnost třeba ve starém Egyptě nebo Mezopotámii. V Egyptě si vysychání původně zelené země v důsledku malé změny sklonu zemské osy, vynutilo sledování hvězd a vznik kalendáře, neboť stlačilo Egypt a jeho obyvatele těsně k řece a jejich zemědělství tak začalo být závislé na sezónních záplavách Nilu.

Zmíněný jazyk Pirahá nemá číslovky, které by si vynutil obchod mezi mnoha lidmi. Zde ale nebylo a není s kým obchodovat, když žil kmen Pirahá v izolaci. Tento jazyk nemá ani slova pro barvy (že by kvůli neexistující módě?), nemá zájmena, asi proto, že si všichni znali osobně a jménem, neboť příslušníků kmene nebylo nikdy víc než 400 a to ve 4 vesnicích, tedy bylo nutné rozpoznávat pouze asi 100 lidí. Zato má ale tento jazyk spoustu výrazů pro rostlinné, živočišné a hmyzí druhy, tedy pro to, s čím Pirahá přicházeli stále do styku. Pirahá mají úžasné znalosti o každém druhu zvířete, rostliny či hmyzu, o jejich výskytu, vlastnostech, všechny umí pojmenovat (na rozdíl od městských dětí), protože to jsou pro ně věci podstatné, které rozhodují o jejich přežití, rozeznávajíc, co je jedovaté či jinak nebezpečné a co se dá jíst či pít.

Jazyk Pirahá nemá žádný výraz pro sourozence či jiné příbuzné. Je to logické, protože v rámci takto malého kmene nevznikla potřeba odlišovat vlastní od cizích, protože všichni jsou v jedné velké rodině. Nemají také boha, jsou ateisté, prostě proto, že boha nepotřebovali. Neměli závažnější utrpení, a proto na něj nepotřebovali ani lék svých duševních traumat, boha.

Tento jazyk nemá ani spojky, neumí tvořit vedlejší věty, neboť činnosti tohoto kmene byly vždy velmi prosté, ne jako stavba pyramid v Egyptě, vyžadující koordinaci desetitisíce lidí a mnoha operací, vynucující si plánování do budoucnosti a pochopení minulosti, tedy velmi složité úvahy o čase (což je jen závěrečná a viditelná fáze dlouhého vývoje egyptské civilizace a jazyka). Proto si složitější jazykovou a logickou a časovou strukturu takové činnosti nevynutily. Zcela evidentně prostý fakt malé izolované lidské skupiny, která nevyžadovala potřebu koordinace tisíců a miliónů lidí, nepotřebovala církev, stát ani ideologie, tato existence v prostých a nenáročných životních podmínkách vytvořily pouze prostý jazyk, resp. vedla k degeneraci původně složitějšího jazyku v tuto formu. Proto, že žijí v takovýchto ideálních a nenáročných podmínkách, proto jsou tak šťastní a jejich jazyk je jazyk štěstí, jak ho někteří nazývají.

Zdá se, že to, co vedlo ke složitějšímu jazyku na základě potřeby složitěji myslet, byly zřejmě dlouhodobě náročné přírodní podmínky, ale také soužití a potřeba koordinovat mnoho lidí a také konflikty velkých lidských skupin. Podobně vedly také (nejen) konflikty mezi živočichy konkrétně v podobě vzniku prvních dravců ke kambrické explozi forem života v evoluci. Jazyk Pirahá je jazyková fosilie, doklad evoluce jazyka, i kdybychom připustili, že částečně vznikl i zjednodušením původně složitějšího jazyka. Evoluce totiž není jen stereotypní pohyb vpřed. Je otázka, jestli tím hlavním faktorem zde byla velikost skupiny, která mohla vzniknout náhodně nebo pod vlivem geografických podmínek (Egypt, Eufrat a Tigris), nebo podmínky náročně na přežití, ale rozhodně to hlavní, co určuje struktury jazyka jsou materiální podmínky života (počet lidí ve skupině je jeden z nich), ne kultura (jak si myslí Everett), a už vůbec ne genetika, jak se nezdůvodněně domnívá nejvlivnější lingvista světa Chomsky.
Lze dokonce vést paralelu v tom, že podle některých zkoumání je velikost mozku zvířat dána velikostí skupin, ve kterých se zvíře (člověk) musí orientovat. Velikost mozku, a tady asi i jeho výkon (i když tady bude vztah daleko složitější), je nutná k orientaci se ve skupině a to natolik, že například velikost mozku primátů limituje velikost jejich skupin. A to samozřejmě vytváří tlak na zvětšování a složitost mozku, stejně jako náročné, složité a měnící se prostředí vytváří potřebu složitějšího jazyka.